pokojík svój a zavra dřvi o sobě, modliž sě bohu Otci svému v skrytě, a Otec buoh tvój, jenžto vidí i v skrytě, otplatí tobě. A když sě bohu modlíte, nemnožte řěči, jakož někteří zlí, vyobcovaní činie, ti mnie, by pro jich řěč mnohú byli uslyšáni. Nepřipodobnávajte sě k nim, neboť buoh Otec váš vie, co vám potřěba jest, prvé než jeho poprosíte. A protož takto sě budete modliti: ‚Otče náš, jenž jsi v nebesiech, osvěť sě jmě tvé, přiď královstvie tvé, buď vuole tvá jako na nebi tako i na zemi. Chléb náš vešdajší daj nám dnes a otpušč nám naše dluhy, jako my otpúščieme svým dlužníkóm. Neuvodi nás u pokušenie, ale zbav nás ote zlého. Amen.‘ Nebo otpustíte li lidem hřěšenie, točíš viny jich, otpustí vám Otec buoh nebeský hřiechy vaše. Pakli neotpustíte lidem, také vám Otec buoh váš neotpustí hřiechóv vašich.
A když sě postíte, nebuďte jako licoměrníci truchli, neb ti tváři své postiece sě tak truchlé stavějí, aby to, ež sě postie, lidé viděli. Zajisté pravi vám, vzěli sú otplatu svú. Ale ty, kdyšto sě postíš, hlavu svú zmaž a tvář svú umý, aby toho lidé neznamenali, by sě postil, ale bohu Otci to bylo známo, jenžto jest v skrytě. A buoh Otec tvój, jenžto jest v skrytě, otplatí tobě. Neklaďte sobě pokladóv svých na zemi, tu ješto jě molové a rez kazí a tu ješto jě zloději vykopajíc ukrádají, ale čiňte sobě poklady v nebesiech, tu ješto ani molové, ani rez snie i zkazí a tu ješto zloději nevykopají ani ukradú. Neb tu, kde jest poklad tvój, tu jest i srdce tvé. Světitedlnicě těla tvého jest oko tvé. Bude li oko tvé sprostné, všeckno tvé tělo
