pomocníkuom. Prorok v duchu patře na Antikrista se vším tělem jeho, totiž se všemi zatracenci, znaje, že se v samé zlosti pochlubovati bude, s nějakým popuzením přimlúvá jemu řka: Ó Antikriste
Ps51,1 Ps51,2 Ps51,3 Co se chlubíš v zlosti ty, jenž si mocen v nepravosti? Ps51,4 Celého dne nespravednost přemyšloval jazyk tvuoj, jakžto břitva ostrá spáchal si lest. Ps51,5 Miloval si zlost nad dobrotivosti, nepravost viece než mluviti přímost. Ps51,6 Milovals všeliká slova klopotná, jazyku lstivý. Ps51,7 Protožť buoh zkazí tě na konec, vyvrátí tě a přenese tě z stanu tvého i kořen tvój s země živých. Ps51,8 Uzřieť spravedliví a báti se budou a nad ním posměch činiti budú a dějíť: Ps51,9 „Aj, člověk, kterýž nekladl boha spomocníka svého, ale doufal v množstvie bohatství svého a zmocněl se v marnosti své.“ Ps51,10 Já pak jakžto oliva plodná v domu božiem, doufal sem v milosrdenstvie božie na věčnost i na věky věkóm. Ps51,11 Chváliti tě budu na věky, neb si učinil, a očekávati budu jména tvého, nebť jest dobré před obličejem svatých tvých.
