pomocníkuom. Prorok v duchu patře na Antikrista se vším tělem jeho, totiž se všemi zatracenci, znaje, že se v samé zlosti pochlubovati bude, s nějakým popuzením přimlúvá jemu řka: Ó Antikriste
Ps51,1 Ps51,2 Ps51,3 Co se chlubíš v zlosti ty , jenž si mocen v nepravosti? Ps51,4 Celého dne nespravednost přemyšloval jazyk tvuoj, jakžto břitva ostrá spáchal si lest. Ps51,5 Miloval si zlost nad dobrotivosti , nepravost viece než mluviti přímost. Ps51,6 Milovals všeliká slova klopotná, jazyku lstivý. Ps51,7 Protožť buoh zkazí tě na konec, vyvrátí tě a přenese tě z stanu tvého i kořen tvój s země živých. Ps51,8 Uzřieť spravedliví a báti se budou a nad ním posměch činiti budú a dějíť: Ps51,9 „Aj, člověk, kterýž nekladl boha spomocníka svého, ale doufal v množstvie bohatství svého a zmocněl se v marnosti své.“ Ps51,10 Já pak jakžto oliva plodná v domu božiem, doufal sem v milosrdenstvie božie na věčnost i na věky věkóm. Ps51,11 Chváliti tě budu na věky, neb si učinil, a očekávati budu jména tvého, nebť jest dobré před obličejem svatých tvých.
