se nětco obzvláštního kdekoliv stane, ale co by to bylo, věděti nemohou, až v čas příjezdu německých neb jiných kupcův, kteříž jim, jestli co nového vědí, oznamují. Nejední pak pokoušeli se blízko k hoře této přistoupiti, ale ne bez hrozného a velikého nebezpečenství, ano i hrdel svých stracení. Mnoho jich tam někdy jde, ale ne všickni, kdož tam jdou, zase odtud se vracejí, neb mnoho okolo hory té jest propasti, rozsedlin a rozpadlin divných a až do vrchu popelem vyplněných a spolu s jinými místy celistvými zarovnaných, na kteréž místa ti, kdož tam jdou, když přicházejí, jakž jen na ně vstoupí, ihned do hlubokosti té skrze popel jako skrze prach se propadají. Jiní, nemajíce na sebe dobrého pozoru (poněvadž oheň ten vnitřní kamení malé i velké vyhazuje), zhůry tím kamením zaražení a zbití bývají. Někteří také od plamene (kterýž z nenadání z děr té hory daleko se vyráží) postížení jsouce, zachvácení bývají. Mnozí též od oblud a příšer, kteréž se tam ve množství ukazují, předěšení bývají a v omdlení přicházejí, v němž (nemohouc a neumějíc jim jiní pomáhati) ducha z sebe vypouštějí. Sumou, mysli opovážlivé musí ten býti a života sobě velmi málo vážiti, kdož blízko přistoupiti, ovšem pak na tu horu poněkud vyjíti chce, nebo zdaleka když se na ni hledí, tehdy hrůza a strach na člověka přichází, a jakž se v obecném přísloví říká: vlasy na hlavě vstávají. Podlé těchto již oznamených příčin a jiných mnohých mnozí o této hoře smyslili, že by peklem a místem zatracenců býti měla, aneb přinejmenším nějakým průchodem do toho hrozného jezera, hořícího ohněm a sírou. Což jestliže tak jest, nemůže se to dokonále utvrditi, aniž také velmi mnoho na tom záleží v tom býti utvrzenu, tam-li neb kde jinde to místo zatracenců a bezbožných jest, mnohém lépejí jest o to každému pečovati, jak by mohl ujíti toho místa hrozného, bezbožným připraveného, nežli na to se dotazovati, kde by bylo. Jest i jiných mnoho hor velikých, při nichž se také některé zvláštní a divné věci dějí. Byla z těch jedna 16 míl od Schalholtu, při níž léta 1613. času zimního toto se stalo: že na ní hromobití a hrozné bouchání za tři dni ustavičně trvalo, nejinák než jako by se z kusů nějakých hrozně velikých a mnohých střílelo. Potom se všecka zapálila, od vrchu jako fakule hořela, a s hrozným zvukem a hřmotem do jezera, kteréž pod ní bylo, širokého a třidcíti sáhů hlubokeho