se velmi horlivě a jedni druhým často ku paměti to přivozují, co jim dobrého Pan Bůh učinil a že na ně v těch tak vzdálených místech laskavě vzhledl a známosti spasitedlnou je obdařil. Při modlitbách svých na zvony tlouci obyčej mívají, chtějíce snad i tim sobě k větší horlivosti posloužiti, mnozí i v pláč se vydávají a tak i tím spůsobem kající se býti ukazují. Při užívání večeře Páně spůsob jiným, jako i nám, neobyčejný zachovávají. Nebo předně ti, kteříž k stolu Páně přistupovati mají, vespolek se míří. Pohlaví mužské k ženskému k stolicem jejich jde a těm, kteréž k posluhování svatému přistupovati mají, ruku podávají. Za tím po kolenách (zvlášť pak ženské pohlaví) až k oltáři lezou, přilezouce k němu, okolo něho, jak dlouzí jsou, se kladou, a pozdvíhnouce se ku požívání stolu Páně, zase na zem se skladou a potom, příjmouce požehnání, odtud týmž spůsobem, jak kdo přistoupil, s mnohou uctivosti odcházejí.

O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají

Islandeři za vrchnost svou mají krále denemarského, kterýž je již od dávných časův v své poddanosti má a pánem jejích dědičným zůstává. Od nich však malého užitku dostává z té příčiny, že tam stříbra ani zlata nemají; sama téměř sláva užitkem jemu býti může, že ostrov ten, tak daleko od něho vzdálený a mnohých divných věcí plný, pod mocí a panstvím jeho zůstává. Jakž pak koliv ostrov tento daleko od rezidenci jeho jest vzdalený, vždy však k nim péče své každoročně dokazuje, a to v tom, že k nim od dvoru svého jednoho z stavu rytířského posilá k tomu času, když soud veřejný u nich držán býti má, aby on, jsa přítomen, vůli královskou jim oznamoval a aby podlé potřeby soudce zemské, jedny místo druhých, zřídil, a maje povědomost všech věcí, mohl také králi po navrácení svém spravu místnou dati. K tomu pak soudu, jemuž vyslaný královský přítomen bývá, veliké množství (zvlašť ti, kteříž nějaké nevole a nesnáze mezi sebou mají) lidu se shromážďuje.

Místo, kdež se shromážďují, jest téměř uprostřed země, trávník pěkný zelený a naokrouhlý, však mezi velikými skálami, okolo něhož potok z vysoké skály dolu spadající teče, a nedaleko odtud, maje skrze skály svůj průchod, do velikého jezera vpadá. V té straně, v níž ta voda dolu spadá, jest rozpadlina rovná v skále na dvoje