O ptactvu
Ptactva v Islandu jest hojně, a to obojího, jakž vodního, totiž labutí, kačen několikerého pokolení, husí divokých, jichž se veliká stáda pospolu drží a na pastvu vychází, k nimž blízko, jako by pitomé byly, přijíti se může. Ty veliké škody na trávnicích a lukách dělají. Potom i jiných rozličných, u nás nevídaných a všech u velikém množství. Tak také i polního – koroptev rozdílných barev, skřivánků, sokolů bílých, kteříž od Engelanderů lapání a do rozdílných zemí prodávání bývají. Orlů bílých velikých i krkavců, z nichž někteří souce sic sami všudy černí, bílé však ocasy mají, a jiných též nemálo. Toho však všeho ptactva Islandeři málo užívají, nebo jich nelapají, aniž jaké k tomu přípravy, jichž u nás ptáčníci užívají, mají. Vejce jejich, kdež jen mohú, zvlášť v skalách a jeskyních, zbírají, je sobě natvrdo vaří, máslem pomazují a bez soli i chleba místo kuřátek jedí. Mohou-li kdy a kde staré v děrách, v hnízdech a na vejcích sedící zapadnouti, tedy toho učiniti neopominou, než staré i s vejci vezmou a domu přinesouc a sobě to připravíc, oboje to vaří a jedí.
O cestách v Islandu
Cest, po nichž by se s vozem jezditi mohlo, žádných v Islandu není, žádných také vozů nemají, a byť i měli, nemohli by jich užívati. Pročež poněvadž žádných cest aneb stezek ani žádného znamení, kudy by se jeti aneb jíti mohlo, není, darmo tehdy jest se neznámému na cestu vydávati. Oni povědomí jsouc míst, jede a jde kdo, kudy chce a kudy se komu nejblíže a nejlépe zdá. Mnohéhoť pak nepohodlí ti, kdož se na cestu vydávají, okusiti musejí, a to jak pro zlost cesty, tak i pro to, že hospod žádných nemají. Cesty jsou velmi zlé a pěšky po nich jíti téměř nemožné, protož koní užívají, majíce jich hojnost, pěšky pak na cestu se žádný nevydá, leč blizko někam. Na větším díle musí se jeti přes skály, vrchy, doly a bahna, tak, že by pracně člověku bylo taková místa pěšky přejíti, koní jejích k cestě tak vycvičení jsou, že ačkoliv nahladko kováni bývají, avšak všudy v takových místech, i dosti nebezpečných, přecházejí a lidé nemají obyčeje i v nejhorších místech z nich zsedati. Někdy opět nacházejí se místa podhořela, po nichž jeti velmi nebezpečno, a to z té příčiny, že kamení tenké a jako nějaký škraloup povrch
