bývají. Někteří také od plamene (kterýž z nenadání z děr té hory daleko se vyráží) postížení jsouce, zachvácení bývají. Mnozí též od oblud a příšer, kteréž se tam ve množství ukazují, předěšení bývají a v omdlení přicházejí, v němž (nemohouc a neumějíc jim jiní pomáhati) ducha z sebe vypouštějí. Sumou, mysli opovážlivé musí ten býti a života sobě velmi málo vážiti, kdož blízko přistoupiti, ovšem pak na tu horu poněkud vyjíti chce, nebo zdaleka když se na ni hledí, tehdy hrůza a strach na člověka přichází, a jakž se v obecném přísloví říká: vlasy na hlavě vstávají. Podlé těchto již oznamených příčin a jiných mnohých mnozí o této hoře smyslili, že by peklem a místem zatracenců býti měla, aneb přinejmenším nějakým průchodem do toho hrozného jezera, hořícího ohněm a sírou. Což jestliže tak jest, nemůže se to dokonále utvrditi, aniž také velmi mnoho na tom záleží v tom býti utvrzenu, tam-li neb kde jinde to místo zatracenců a bezbožných jest, mnohém lépejí jest o to každému pečovati, jak by mohl ujíti toho místa hrozného, bezbožným připraveného, nežli na to se dotazovati, kde by bylo. Jest i jiných mnoho hor velikých, při nichž se také některé zvláštní a divné věci dějí. Byla z těch jedna 16 míl od Schalholtu, při níž léta 1613. času zimního toto se stalo: že na ní hromobití a hrozné bouchání za tři dni ustavičně trvalo, nejinák než jako by se z kusů nějakých hrozně velikých a mnohých střílelo. Potom se všecka zapálila, od vrchu jako fakule hořela, a s hrozným zvukem a hřmotem do jezera, kteréž pod ní bylo, širokého a třidcíti sáhů hlubokeho spadla a stekla, vodu všecku v něm vypálila a vysušila, hlubokost pak tu okujínami svými aneb kamením vypáleným vyplnila.

O vodách v Islandu

Na mnoha místech nacházejí se v Islandu vody horké a vroucí, z nichž dým veliký jako z nějaké vápenice vychází, ty z země silně se prejští a vyskytují, a někdy i v hrubý potok se obrácejí. Není pochybné, žeť by i užitečné byly lidem bídným, ale Islandeři málo jich užívají, aniž mezi ními tak mnoho bídných lidí rozličné nemoci majících jako u nás se nachází; vždy je však k užitku svému obrácejí. Nebo maso v nich sobě vaří, někteří prostě na rožen vstrčíc aneb na provaz uvážíc, v vodě viseti ho nechají, až se namísto uvaří, což se sic v krátké a malé chvíli