[67r]číslo strany rukopisusvaté mluviti k lidu a kázati, aby každý věrný opravil sě a polepšil, a tak připravil, aby narozenie Pána Boha svého světil dóstojně. Aj, by kto z vás čakal do svého domu vyššieho svého, učistil by dóm od všeliké nečistoty a podlé své moci to by připravil, co by ctné bylo a potřebné. A když bychom pro smrtelného člověka tu pílnost jměli, ó, kak bychom jměli pilni býti, nebeského Pána čakajíc příštie, a když příde den, v němž pamatujem spasitele svého v našem těle narozenie, abychom spasitedlně jej světiti mohli! A jakož mnozí jsú pílni bohatstvie tělesného a rúch drahých, aby na ten den zdáli sě z jiných počestnějšé, tak my pílnějšé máme býti ke dni tomu rúcha a bohatstvie duchovnieho. Neb jakož duše lepší jest těla, tak lepšé j’ duchovné sbožie než tělesné. A mnohem lépe duši ozdobiti šlechetnostmi nežli tělo drahým rúchem. Protoť vás tak napomínám, aby ktož jsú dobří, lepší byli, a ktož sě nevidie dobrými, aby sě neobmeškali obrátiti, abychom spolu den narozenie Pána našeho tak sě mohli radovati, až by, když den ten pomine, to náboženstvie, ta svatost a ta šlechetnost, jakož bychom sě k tomu hodu připravili, viec nám ostala v nebeské radosti k utěšení. I máme býti svatostí čísti a bez poskvrny, stydlivostí bielí a počestností zřiedlní, abychom čím blíže k svatým hodóm přistúpáme, tiem sě jměli opatrnějie. A když i ženy mají v hospodářství ten obyčej, ež zpierají svá rúcha k hodóm, máme také i my poskvrny svých dúš seprati. Vídáme od žen, ež bude li na rúchu taká poškvrna, ež sama voda jie nemóž snieti, popela přičinie neb mýdla, piestem tepú. Též my učiňme! Bude liť hřiech taký, ež samo pykánie nemóž jeho učistiti, přičiňme post, utrpenie, skutky milosrdné! Nenieť hřiechu tak těžkého, byť pravým pokáním, utrpením, almužnú a pokornú modlitvú nemohl vyčištěn z duše býti. Dieť prorok: Jakož voda oheň, tak almužna zhašije hřiechy.