[72r]číslo strany rukopisudie svatý Bernart: Inhed, jakž příde, vzbudí duši, pohne srdcem, obměkčije, ješto j’ dřéve tvrdé bylo a kamenné. Počne pléti a bořiti nehodné a saditi hodné, suché obvlažovati, temné osvěcovati, zavřené otvierati, studené zahřévati, křivoleké zpravovati a tu, ješto nebylo próchodu, bude činiti cěsty rovné, tak ež urozumiem, že j’ Bóh se mnú, a pochválí má duše Hospodina. Toho j’ také zevné předešlo v izrahelském lidu podobenstvie, ež, když s nimi Bóh byl, i málo jich veliké nepřátely přemáhali, a když od nich pro jich něterú závinu odstúpil, [byli]text doplněný editorem přemáháni.
Třetie běch řekl, ež v těch mysl přicházie Hospodin, ješto v upokojené mysli o věčných, vysokých věcech přemietají a uprúc v to mysl, spatřijí je. Neb k těm přída Hospodin, jako v jich mysli jsa tovařiš jich cěsty, zhustati bude sladké řeči a krátkú jim učiní cěstu a v dobré žádosti rozejže srdce. Jakož ona dva mlazšie Kristova, ješto sě bieše k nima přivinul Kristus, když jdúc cěstú, mluviešta o něm, praviešta: Zdali v nás srdce nehořieše, když nám Písmo otvieráše? A tak svatý Bernart, bývalý v tom utěšení, když tak Bóh ráčil jej přída navštieviti, an spatřije myslí vysoké věci, praví o tom: Uznamenám li, ež mi bude otevřien smysl, abych mohl Písmu rozuměti, aneb vydati řeč múdrosti, aneb bude li mi zeveno skrytého něco světlem božím, aneb když mé mysli budú hojně přidána myšlenie dobrá, nemám chyby, že j’ tu mój chot, z jehož plnosti to všecko béřem. A pakli stanu po tom, abych byl dóstojen té milosti, a té milosti nebudu vzal naprázdno, ale tak v žádostech i v činech budu sě jmieti podlé toho, jelikož záleží na mně: tehdy učiní sobě bydlo ve mně i Otec i Syn. A když s chutí v pochotnosti pójdú ty věci, kto v tom chýbá, ež Duch svatý rozněcije tu pochotnost? I chciť sě k tomu přimluviti, jakžť
