[65v]číslo strany rukopisuaby přemohl nám ďábla v našem jsa člověčství, aby svú smrtí smrt naši zbořil a svým vzkřiešením opravil náš život? Ó, kak bychom radostni v tom jměli býti, ež se j’ to stalo, po němž tak túžili Otci světí! Ale divné jest a dosti strašné v hlubokosti božieho súdu, ež, když kniežata lidu židovského a starší nechtěli rády[38]„raady“ neobvyklá kvantita, by přišel, tehdy on přišel. Zdálo sě starším, ež dobře tak stojie v pokoji: oběti v chrámu šli před sě a desátci. Neřkuť, by nebyli někto, ješto s žádostí vzdy čakali slibu božieho, ale obecně a najviec starší, ješto by jměli rozumni býti, tak byli lakomstvem oslepeni a milostí tohoto světa, ež netúžili po spasiteli a lekli sě, když uslyšeli, že j’ přišel. Tak die čtenie: Král slyše, ež se j’ narodil Kristus, smútil sě i vešken s ním Jeruzalem. A tak provinili, ež jsú jeho nepoznali a nechtiece cěstám jeho, cěstám pravdy, pro svú vóli zavrhli jej, odřekli sě jeho i na smrt jej dali. Ale ktož jsú jej přijeli, dal jim moc, aby mohli synové boží býti s ním účastností. A jiní zhynuli v svém oslepení, i strach mě j’ téhož, by ti také nezahynuli, ktož jsú koli, ješto k světu tak ulnuli, ež jen v sboží, v rozkoši těla a ve cti světské útěchu jmají, a nemají v tom vláštie útěchy, ež jest přišel byl tak milostivě, a ež ještě druhé má přijíti mocně v své spravedlnosti, aby neřádu tohoto světa učinil konec. Á, bychom dobří byli a stateční, kak bychom tiem veseli byli a vděčni jsúc toho, ež jest tak milostivě přišel na svět v svém prvém příští, aby nás zvedl svým učením a vykúpil svú druhú krví, a kak bychom drželi v srdcích to, co j’ nás učil! A tak bychom i toho druhého příštie jeho radostně čakali i s velikú žádostí žádali. Nebť toť jest královstvo božie, jehož na však den prosíme řkúc: Přiď tvé královstvo! Neb tu máme ze všeho hubenstva i ze všeho porušenie těla i duše všichni jeho býti vyproštěni. Tu má býti radostné naše u věčném veselí pokřiknutie, když sě věčná