[170v]číslo strany rukopisuProč sě vám zdá, že j’ anděl jmenem Petra pojmenoval, aby také bylo jemu vzkřiešenie Kristovo pověděno? Jistě proto, ež, by anděl nebyl jeho pojmenoval, že j’ byl zapřěl svého mistra, nebyl by směl jíti mezi učenníky. A protož, aby nezúfal pro zapřěnie, ze jmene jest zavolán zvláště. Ale i to znamenajme, proč Hospodin všemohúcí tomu přepustil, aby ho zapřěl z úžěsti hlasu dievky jedné, jehož nade vším kostelem umyslil byl ustaviti. I to j’ Bóh z své veliké učinil milosti tomu hodě, aby ten, ješto j’ jměl býti pastýř kostela všeho, naučil sě sám na svéj vině, že j’ pohýřil, kak by měl jiným milostiv býti a lítostiv. A tak najprvé jej ukázal jemu samému a nad jiné jej ustavil potom, aby sám poznal na svéj křehkosti, kak by jměl milostivě strpěti jiných mdlobu.
Dobře pak die anděl o našem spasiteli: Předejde vás do Galilé; tak jej uzříte, jakož toť vám jest[fd]jest] geſt wam pověděl. Galilea přestěženie vykládá sě. Neb již náš spasitel byl sě přěstěžil od muk ke vzkřiešení, od smrti k životu, od potupy v chválu, od porušenie k neporušení věčnému. A jakož jsú v téj v Galilei učenníci jej viděli po vstání z mrtvých, takež i my v onom věčného života přěstěžení vesele uzříme chválu jeho, ač však zde nynie od hřiechóv přestěžíme sě v šlechetnosti. Aj, kakť ten, jehož v rovu zvěstuje anděl, ukázán jest v přěstěžení; neb, když jej poznáme v umrtvení těla svého, v přěstěžení mysli v nebeskú žádost uzříme jej. Toť sem pro hod dne tohoto o čtení pomluvil, ale ještě jest, ješto k slavnosti hodu muši řéci.
Dva jsta byla životy, jeden známe, ale o druhém jsme nic nevěděli. Jeden život jest smrtedlný, druhý nesmrtedlný; jeden poddaný porušení, druhý bez porušenie; jeden smrtí, druhý vzkřiešenie z smrti. I přišel Kristus Bóh i člověk, miřitedlník člověčí s Bohem, přijal pro ny ten
