mysl, vezmúc naučenie, byla dóstojna nebeským darem popásti nebeské tajnosti.
A tak die čtenie: A máti jeho schováváše všecka slova ta, v svém srdci je přemietajíc. Všecko, ješto j’ o svém synu neb od svého syna, co j’ mluvil neb činil, poznala matka svatá, pílně j’ to držala v srdci a vložila v pamět sobě, aby, když by ten čas přišel, ež by o něm psáti jměli a kázali, mohla to o něm, když by jie tázali, pověděti. Následujmež i my šlechetné matky, bratřie milá, i my vše schovajíc v srdci, co j’ Kristus mluvil, pán náš a spasitel, nebo činil, a v tom myslí ve dne i v noci přemietajíc, zažeňme marná a škodná a neúklidná svá myšlenie; a častým o tom přemlúvaním i sě samy i své bližnie od prázdných řečí a od zle oslazených utrhánie jiným pomluv vzdalijme a k chvále boží rozněcijme! A jest li, ež v budúcieho světa blažnosti žádáme bydliti v božiem domu, abychom jej chválili věčně, to máme i zde tiem ukázati, často chodiec do kostela, ješto j’ posvěcen k chvále jeho a nejen tu, ale na každém miestě panstvie jeho máme pěti chválu jeho, řečí i skutky, ukazujíc to, což slušie k jeho chvále.
Pak die čtenie: A Ježíš prospieváše u věku a v múdrosti a v milosti před Bohem i před lidmi. Pravého přirozenie člověčstvie v sobě ukazuje, v němž chtěl v času prospievati, jenž v božství vzdy týž on jest, a léta jeho nehynú podlé přirozenie člověčieho, prospieváše v múdrosti, ne tak, by byl múdřejí z prodlenie času; neb od prvé chvilky početie svého inhed byl pln duchu múdrosti, ale tu múdrost, jiež vzdy a inhed pln byl, jiným ukazoval ponenáhlu. A u věku prospieval podlé přirozenie člověčieho; neb z dětinstvie rosta obecným lidským během, přišel až k mužství. Podlé člověstvie rostl v dařiech, ješto latině graciacizojazyčný text slove, ne by on bral ty duchovnie dary božie milosti, jako j’ řečeno
