svého; kak slúží člověku stvořenie všecko, aby, tiem jsa člověk napomenut, také vešken slúžil Bohu, vší milostí ulna k němu, vzdával jemu dlužnú chválu. A kakžkoli všecko stvořenie, vešken pořád a zpósob v stvoření ve všem, i krása a slušnost kterážkoli ukazuje chválu boží: však kak jest nad to sám v sobě chvalný, nelze j’ vplně toho stvoření vylíčiti, by i tisíckrát viece světóv bylo. Avšak nebesa vypravují chválu boží a firmament zvěstuje skutky rukú jeho, ale v něm v samom teprv jest plnost chvály jeho. Jako uzře někto dielo misterné něterého řemeslníka, vzchválí v tom uměnie jeho a bude jej rozuměti, že j’ nad to, a to dielo nemoha chvály řečí toho, ješto j’ je učinil, vypraviti, však tiem, že j’ tak pořádně vyvedeno, chválí jej: Takť vše stvořenie chválí Boha.
Tuto sě počíná od svatých řeč, počnúc najprvé na hromnice etc.cizojazyčný text
Když jsú sě dokonali dnie očištěnie matky božie, vzeli sú dietě, aby v chrámu za ně učinili obět podlé ustavenie. Ač jest nebylo potřebie matce boží očištěnie po porodu svého děťátka, neb jest vzdy i po porodu ostala čísta: však podlé zákona učinila očištěnie, šla do chrámu a tu chválu a dieku vzdávajíc Bohu z takého plodu, i tiem svój plod obětovala Bohu Otci. A v té drahé oběti matka božie všecky jest v svém synu obětovala, ktož sě budú jeho jako údové hlavy přidržeti, veň pravě věřiec, v něm uložiec svú naději v svaté milosti, tu slavnú chodbu okolo kostela sviece rozejžené v rukú nesúc, v nichž plamen znamenává božstvie toho slavného děťátka, vosk čisté tělo jeho a knot duši. A to dvé poslednie téhož jest přirozenie, ješto i my. A
