nemúdře, jako bych sě nejsa hoden chtěl vrovnati velikému, zdali j’ mistr byl svatý Bernart? Ó, by mnozí znamenali, co sě praví, a netbali, kto to praví! Ano i po mrzutém žlebu často teče čistá voda. Ale nechaje toho slyšte, kakť Rikhardus připodobnává závist k tomu nedvědu, ješto j’ Daniel viděl v svém nočniem vidění, ješto j’ jměl trój řad zubóv v svých ustech, a řečeno jemu: Vstaň, jez maso mnohé! A die ten mistr: Vidíme to, že jest nedvěd mrzuté a jako potvořené zvieře a přěbývá v tajných lesiech jako v skrytě, a zlostné jest zvieře. V tom závist podobna j’ k němu. Neb svú sě stydiec mrzutostí, ráda chce býti útajna, ale že j’ zlostná jako nedvěd, nenávidí ščestie jiných. A jistě velmi potvořená věc jest do závisti, ež nehledá, by kterú šlechetností svú jměl chválu ten, ktož má ji v srdci; ale jiné hyzdě, jiné zpravuje, jiným jich cti utrhaje, chce v tom čest jmieti a svú pochvalu, když by jiným utrhl jich chvály a cti. Jest také nepokojné zvieře nedvěd: bude liť u slúpa přivázán, téžměř vzdy chodí okolo slúpa, aneb i sěm i tam hlavú mece. Takéž i závist jedné chvilky nedá srdci, v čemž jest, odpočinúti. A ješto j’ řekl prorok, ež třie řadové zubóv byli v ustech nedvěda toho, ješto j’ viděl v tom vidění, móžem podobně rozuměti troji ukrutnost závistivých, ješto jako těmi zuby trojemi hlozí a kúsají svým zpravováním a utrháním jiných činy. Neb jsú v lidech něteří zjevně zlí činové a druzí zjevně dobří a třetí ani zlí v sobě ani dobří, ale z úmysla zlého neb dobrého budú zlí nebo dobří. A tak závistivý, což uzří v kom, ješto j’ zlé bez omluvy, to dále pronese rozprávějě; a pakli budú tací skutci, ješto mohú zlým neb dobrým úmyslem býti, toť zlostný závistník ne v dobré obrátí, ale ve zlé před jinými. Budú li pak zřějmě dobří skutci, ale kdež