prosbě a tiem uslyšána býti zaslúžila! Ale dieš snad: Nemám dceře, ješto by ji zlý duch trápil. Ale máš duši plnú hřiechóv. Protož rci o svéj duši, jako j’ řekla ona žena o svéj dceři: Smiluj sě nade mnú, Hospodine; nebť mú duši hřiechy těžce trápí ďábel. Velikýť jest ďábel hřiech. A kohož očitě trýzní ďábel, móž spieše vyproštěn býti; ale ktož tají svých hřiechóv nekaje sě, svobodně hřěší, hřiech přikrývaje a omlúvaje, taks i zaprtne. A onen, ješto j’ tělesně od ďábla trýzněn, odpuštěnie svým hřiechóm vezme, ale tento pokutu za hřiechy. Smiluj sě, Hospodine, nade mnú! Krátka j’ to řeč, ale veliké jí věci potřěbujem; kdež milosrdie žádáme, v tom jest všecko naše dobré. Ač jest kto kromě kostela, rci: Smiluj sě nade mnú, Hospodine! Netolik rci usty, ale vzdechnutím své mysli; nebť Bóh slyší i ty, ješto nemluvie. Aniť miesta Bóh hlédá jednoho, v němž by sě jen bylo modliti jemu, ale chceť a hlédá nábožné mysli. Jeremiáš jsa uvržen v šeřednú jámu, věrně sě Bohu modlil a zaslúžil uslyšenie. Daniel v luhu mezi lvy neb v údolí modlitvu přitáhl, aby o pokrmu jeho Bóh jměl péči. Oni třie mládci v horkéj peci slíbili sě Bohu. Lotr na kříži uslyšán v svéj prosbě krátkéj. Job v hnisu ležě, svú pokorú trpě nalezl božie milosrdie. Ač jsi v lázně, modl sě Bohu, neb kdež jsi koli! Však jste chrám boží a Duch svatý u vás bydlí. Jediné jmějte žádost dobré vóle v nábožnéj mysli! Všudyť Bóh jest, miestoť jeho nemóž zavřieti. Ano když Mojžieš bieše z Ejipta vyvedl lid židovský, a Ejiptští stíháchu je, a hluboké před nimi moře, u velikéj tesknosti jsa Mojžieš, před sě nemoha přes moře, za sebú silné maje nepřátely, mlčieše usty, ale veliké žádosti bieše. V mysli voláše k Bohu, ale hlas nejdieše i jeden od něho.