věděti, že čímž viece blížíme sě k konci dne prospěchu našeho, tiem čistšie a svrchovanějšie žádosti máme. A to miení čtenie, že ti, ješto pozdějie přídú, prvé peniez vezmú. Neb v těch, ješto prospievají, to, což potom mají ku posledku, vzdy j’ jim to bližšež bližšež svrchované plnosti. A od najposledních počne sě řád odplaty. Neb najprv podnět hřiechu bude odjat, ješto zvláště panuje v žádaní, a bude k svéj mieře pravé žádost přivedena a cělosti plné peniezem darována, nežli bude člověk oslaven v jiných svých čitedlnostech. Neb jakož nikdy vóle nebude opravena, jen poznáním pravdy a ustanovením rády, a nebude li vóle opravena, čichové a žádost tělesná nebude také opravena: takež pravie, prvé nežli u vóli bude upokojenie a u pokoji sladkém odpočinutie, musí býti zkažena vada žádanie tělesného a zbořena. Tuž teprv počne býti pokoj u vóli. A pak všichni dělníci, kteříž dokonají té vinnice dielo, k večeru, k skonání práce, k hodině odpočinutie, k času odplaty vezme každý svój peniez, když všichni čichové člověčí budú k svrchovanéj svéj cělosti přivedeni. A jeden čas bude odplatě všech, neb nikdy sě práce klizenie té vinnice ovšem nedokoná, jeliž prospěch k cíli svrchovánie přiveden bude.
Ale co j’ to, že každému též miery peniez dán bude, nic viece prvním, ani méně posledním? Vieme to všichni, že v klizení té vinnice poznánie pravdy a rady ustanovenie prvé jest, nežli žádost dobrá a než skutci, a také prvé jest dielo myšlenie dobrého, nežli trží dobré. Protož donidž jsme v životu tomto, donidž děláme vinnici tuto, viece j’ toho, jehož sě myšlením o plnosti svrchovánie dotknúti móžem, nežli móžem takú žádost jmieti k tomu, až by nás vzdy tržala v mysli, aneb nežli
