[504r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupce k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníkovi, kteréhož milováše Ježíš, i vece [330] vece] dicit lat., ait var. jim: „Vzali sú pána z hrobu a neviem [331] neviem] nescimus lat., nescio var. , kde položili sú jeho.“

J20,3 Tehda vyšel jest Petr a ten jiný učedlník a přišli sú k hrobu. J20,4 Běžiešta pak dva spolu, a ten jiný učedlník předběhl jest spieše Petra a přišel jest první k hrobu. J20,5 A když se naklonil bieše, uzřel jest prostěradla položena, ale nevšel jest. J20,6 Přišel jest pak Šimon Petr následuje jeho a všel jest do hrobu a viděl jest prostěradla položena J20,7 a potnici, kteráž byla jest na hlavě jeho, ne s prostěradly položenu, ale rozdielně svinutu na jedno miesto. J20,8 Tehda pak všel jest i ten učedlník, kterýž přišel bieše první k hrobu, a uzřel jest a uvěřil jest. J20,9 Nebo ještě nevědiechu písma, že musil bieše z mrtvých vstáti. J20,10 Tehda odešli sú opět učedlníci k sobě samým.

J20,11 Maria pak stojieše u hrobu vně plačíci. Když pak plakáše, naklonila jest se a popatřila jest do hrobu J20,12 a uzřela jest dva anjely v bielých sediece, jednoho k hlavě a druhého k nohám, kdež položeno bieše tělo Ježíšovo. J20,13 Vecechu [332] Vecechu] Dicunt lat., Dixerunt var. jie oni: „Ženo, co pláčeš?“ Vece [333] Vece] Dicit lat. jim: „Nebo vzali sú pána mého a neviem, kde položili sú jeho.“ J20,14 To když řekla bieše, obrátila jest sě zpět a uzřela jest Ježíše stojícieho, a nevědieše, že Ježíš byl by. J20,15 Vece [334] Vece] Dicit lat., Dicebat var. jie Ježíš: „Ženo, co pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mnějíci, by zahradník byl, vece [335] vece] dicit lat., dixit var. jemu: „Pane, zdali ty vzal si jeho, pověz mi, anebo [336] anebo] navíc oproti lat. kde položil si jeho, a jáť jeho vezmu.“ J20,16 Vece [337] Vece] Dicit lat. jie Ježíš: „Maria!“ Obrátivši sě ona, vece [338] vece] dicit lat. jemu: „Raboni!“ (jenž die se: Mistře). J20,17 Vece [339] Vece] Dicit lat. jie Ježíš: „Neroď mne dotýkati sě, nebo ještě nevstúpil sem k otci mému. Ale jdi k bratróm mým a řci jim: Vstupuji k otci mému a k otci vašemu, bohu mému a bohu vašemu.“ J20,18 Přišla jest Maria Magdalena zvěstujíci učedlníkóm, že viděla sem pána a toto řekl jest mně.

J20,19 Když večer bieše dne toho prvnieho po svátku a dveři biechu zavřěny, kdež biechu učedlníci shromažděni pro strach židovský, přišel jest Ježíš a stál jest prostřed učedlníkóv [340] učedlníkóv] navíc oproti lat., + discipulorum var. a řekl jest jim: [b]označení sloupce„Pokoj vám!“ J20,20 A když to řekl bieše, ukázal jest jim ruce a bok. Tehda radovali sú se učedlníci vidúce pána. J20,21 Tehda vece jim opět: „Pokoj vám! Jakožto poslal jest mě otec, i já posielám vás.“ J20,22 To když řekl bieše, vdechl jest a řekl jest [341] jest] + eis lat., memá var. : „Vezměte ducha svatého. J20,23 A [342] A] navíc oproti lat. kterýmž odpustili byšte hřiechy, odpúštějí se jim, a kterýmž zadrželi byšte, zadržěni sú.“ J20,24 Tomáš pak, jeden ze dvanádcti, kterýž slove Pochybující [343] Pochybující] Didymus lat. , nebieše s nimi, když přišel bieše Ježíš. J20,25 Řekli sú [344] sú] + ergo lat., nemá var. jemu jiní učedlníci: „Viděli sme pána.“ On pak vece jim: „Leč uzřím v rukú jeho bodenie hřěbíkóv a vpustím prst mój v miesto hřěbíkóv a vpustím ruku mú v bok jeho, neuvěřím.“

J20,26 A po dnech osmi opět biechu vnitř učedlníci jeho a Tomáš s nimi. Přišel jest Ježíš dveřmi zavřenými a stál jest v prostředce a řekl jest: „Pokoj vám!“ J20,27 A [345] A] navíc oproti lat. potom vece [346] vece] dicit lat., dixit var. Tomášovi: „Vnes prst svój sěm a viz ruce moji a vnes ruku tvú a vpusť v bok mój a neroď býti nevěřící, ale věrný.“ J20,28 Odpovědě Tomáš a vece [347] vece] + ei lat., nemá var. : „Pán mój a bóh mój!“ J20,29 Vece jemu Ježíš: „Nebo viděl jsi mě, Tomáši, uvěřil si. Blažení, kteříž neviděli sú, a uvěřili sú.“ J20,30 Mnohá zajisté i jiná znamenie činil jest Ježíš před viděním učedlníkóv svých, kteráž nejsú psána v knize této. J20,31 Tato pak psána sú, abyšte věřili, že Ježíš jest Kristus, syn boží, abyšte [348] abyšte] et ut lat., ut var. věřiece život měli ve jménu jeho.

XXI.

J21,1 Potom zjevil jest se opět Ježíš [349] Ježíš] + discipulis lat., nemá var. u moře Tiberiadského. Zjevil jest se pak takto: J21,2 Biechu pak spolu Šimon Petr a Tomáš, kterýž slove Pochybující [350] Pochybující] Didymus lat. , a Nathanael, kterýž bieše od Kana galilejského, a synové Zebedeovi a jiná z učedlníkóv jeho dva. J21,3 Vece [351] Vece] Dicit lat. jim Šimon Petr: „Jdu lovit.“ Vecechu [352] Vecechu] Dicunt lat. jemu: „Jdeme i my s tebú.“ A vyšli sú a vstúpili sú na lodí, a té noci nic neulovili jsú. J21,4 Jitra pak již [353] již] navíc oproti lat., + iam var. učiněného, stál jest Ježíš na březe, však nepoznali sú učedlníci, že Ježíš jest. J21,5 Vece pak jim Ježíš: „Dietky, zdali krmici máte?“ Odpověděli jsú jemu: „Nic.“ J21,6 Vece [354] Vece] Dicit lat., Dixit var. jim: „Pusťte na pravici plovenie siet a naleznete.“ Tehda pu [504v]číslo strany rukopisu