[46r]číslo strany rukopisumníval se, že by proto zavržený býti měl, že smrtí ohyzdnou z světa měl býti shlazen, ale naději v Krista složiv, trpělivě pokutu nesl. Po takových svědectvích a příkladech, (jimižto boží soudové se ukazují a spůsob lidu i předešlého a přítomného, a Bůh že jest vždycky jednostejný, buď[av]buď] buť že tresce, neb slitovává se) mohou přidáni býti artikulové napřed položení. Ale jestli že člověk sám toho zlého, v němž jest, na sebe neuvedl, tedy má potěšení takové dáno býti, jakéž i v obecném kázaní lidem předkládáno bývá, o čemž hned vypravovati budu.
Aby vůbec mnohých potěšiti mohl, šetř této trojí věci: 1. Odkud přišlo to soužení mnohých, 2. z jakých příčin, 3. potěšení jich.
Soužení přichází nebo z božího dopuštění, aneb z zlosti našich nepřétel. Jestli že jest z božího dopuštění, jako mor, drahota, suchost, mokra, není někde jinde příčin potřeba vyhledávati než doma. Nebo hříchové jsou příčinou obecných takových božích ran a často pro hřích jediného člověka všecka obec trestána bývá. Čehož svědkové jsou Abraham, David, Edipus, jiní mnozí, kteříž svými nešlechetnostmi těžké rány na množství lidu uvedli.
Tu není nesnad[46v]číslo strany rukopisuné potěšovati, poněvadž toho příklady od svatých prorokův pozůstavené máme. Tiť nám ukazují, co bychme měli činiti. Oni měli obyčej vůbec trestati hříchy troje: 1. Opuštění Boha, 2. pokrytství, 3. bezpráví bližnímu činěná, kteráž oni tam vypsali etc.cizojazyčný text Za tím měli obyčej napomínati všechněch ku pokání opravdovému, k modlitbám a postu.
Čehož také nezanedbávají činiti služebníci nynější a jistě s velikým prospěchem i těmto krajinám. Naposledy napomínali proroci ty, o nichž věděli, že zvláštními hříchy se zhanobili, aby se oddali ku pokání, čímž i nynějším služebníkům příklad se představuje, co by oni činiti měli, že aby zvláště s takovými mluvili, jich ponapomenuli, potrestali, zda by se chtěli ponapraviti, zvlášť kteří by byli modláři, lichevníci, cizoložníci, tyranští lidé, neupřímí, lakomí etc.cizojazyčný text A že na všecko množství tím obyčejem trestání boží uvedou. Tiresiás kněz, ačkoli pohanský, však proto Edipa tyrana, pro jehožto nešlechetnosti všecka obec morem soužena byla, ku pokání napomínal. Tak činili Izaiáš, Jeremiáš, že krále (kteříž za jich času byli) trestali a jim připisovali soužení obecná. Služebníciť mají věděti, že jest to neposle[47r]číslo strany rukopisudní
