na[39r]číslo strany rukopisupřed nedaleko ukázáno.
Když to již potom konati budeš, tehdy toto čtvero hned opět vstříc vyjde: 1. příčina, 2. věc, jakáž sama v sobě jest, 3. utvrzení jí, 4. zavírka. Příčinať se sama ukáže neb někdoť ji přinese. Věc musíš rozšířiti a rozmnožiti a těmi i oněmi slovy i figurami ji předložiti. Utvrzení má býti tím, o čemž již povědíno, kdež tohoto dvého následuje: 1. stupně, 2. figury.
Stupeň aby od nižších a málo vážnějších věcí vždy k vyšším[am]vyšším] vyžším šel až k největším, sic jinák jak síť zmizí tvé napomínaní.
Figura. Aby netoliko hnutí srdce ukázal a rukou také, ale i řeč aby byla jadrná, aby přímo až v srdce posluchačů šla a potom hned jako v nějaké kleště srdce pojala. Tu místo své mají figury rhetoričské interrogatio, subiectio, exclamatio, admiratio, dubitatio, occupatio, hipothiposis, dialogismoscizojazyčný text a jiné. Zavírka toho nepotřebuje zvláštních a nových regulí, ale tak má činěna býti jako i ona, o kteréž viz supracizojazyčný text. Ale aby užitek těchto regulí vidín býti mohl, jediný příklad ukáži.
Příklad kázaní radu dávajícího
(Příčina.) Že vidím mnohé nedbanlivé býti k slýchaní slova božího, (věc:) uložil sem vás kratičce vzbuditi [39v]číslo strany rukopisuk zamilování učení nebeského, jímž bychme ponuknuti byli ku poslouchání pilnějšímu i k zachování jeho, neb jest nám s nebe přineseno, (hnutí mysli) jak jest lítostivá věc, když lidé tak sou zapomínající na své spasení, aby se dali k němu nabízeti, k čemuž by měli sami od sebe chtiví býti (potřeba). Taková jest veliká obutost myslí našich, že nic téměř věcí božích chápati nemůžeme. Zdaž kdo z lidí srozuměti tomu může, jaká by byla vůle boží, leč kdo se tomu naučí z jeho slova? Poněvadž moudrost světa nic není, než jakž dí svatý Pavel, bláznovství před Bohem. Nemůž tedy to nijakž býti, abychme se Boha[an]Boha] B. doptávali, dokudž bláznovství[ao]bláznovství] blaznostC svého těla bychme následovali (potřeba; rozkaz:) Spatřuje se to, že z našich myslí vymřel rozkaz boží, jehožto slova tato jsou: Tentoť jest můj nejmilejší Syn, jeho poslouchejte. Tolikéž sám boží Syn to chce míti od svých oučastníkův pravě: Ovce mé hlas můj slyší. Z toho toto půjde, že kdož pohrdají hlasem Kristovým, jenž vzní skrze služebníky, že nejsou jeho ovce.
Duch svatý také hlasem proroků a apoštolů k zákonu a svědectví ponoukal. Kdo si ty ten, že vzkazem věčného Otce pohrzíš? Jaký si, že na
