zanedbávajíce učení, malou věcí někdy jsouce uraženi, celou hodinu na jednoho neb na dva křičí.
3. Materiacizojazyčný text uchýlení se na stranu taková jest, když se příčina dá k napomenutí, ku potěšení neb ku potrestání, ale tu středmě, jakž komu sluší. Má to uchýlení býti téměř nespatřitedlné, a jako by samo přišlo, neb sic nemá li v učení předešlém základu, to uchýlení nemůž býti k vzdělání. Toho naučení proto má pilně šetříno býti, že častokrát počáteční kazatelé proti tomu hřeší s ujmou božího slova a se škodou posluchačů.
4. Itemcizojazyčný text času k uchýlení šetříno býti musí. Jako když posluchači nemají chuti k slyšení slova božího, neb leniví jsou neb neživí, tedy mají potrestáni aneb potěšeni býti.
5. Navrácení se a odchýlení nemá se zase pojednou státi, ale cíl jeho má připojen býti zase k první částce řeči, o níž bylo mluveno, což se státi nemůže, leč to uchýlení mělo základ v prvním učení, aneb figuru nějakou k tomu na pomoc vzíti. Když nejprvé svaté paměti doktor Martin Luther počal obhajovati učení evangelitského proti papežskému tyranství, tehdáž bylo potřeba ostřejších ostnů. Protož často činil to odchylování, což jest snadně viděti v jeho psaních. Nyní pak, když učení jest již utvrzeno a zborové spokojeni, skrovnějí se těch ostnů užívati musí. Za tím že není všech jednostejné zavolání ani taková možnost neb váha, nechť tedy na to pomýšlejí počáteční kazatelé, aby středmě a mírně dělali. Jestliže jest kdo žádostiv k těmto regulím a uchýlení se na stranu příklady míti, nechť čte epištolu K Židům, tam toho hojně nalezne.
O 4. věci: O umělém učinění zavírky
Pověděl sem nahoře, jaká má býti ozdoba každého artikule. Tu má již praveno býti o artikule neb kázaní některého zavírce. Při kteréžto věci tohoto má šetříno býti. Nejprv má summovně artikul vysvětlený obnoven býti.
Druhé, důvody kratičce připomenouti, a zvláště pak hlavní. Třetí, připojení učiniti, v němžto vždycky toto tré býti má: 1. Čemu učí ten artikul, 2. čemu odpírá, 3. k čemu napomíná.
