kdy bychme činili, nikoli bychme tak tvrdošíjně přisluhování slova nepotupovali. Co prosím za odpověd dáš božímu Synu, když on tobě své rány ukáže? A když tě obviní, žes ty krev jeho nevážně nohama svýma pošlapal? Bojím se, žeť se tu nahodí, což Pán předpověděl, že bázni spravedlivého soudu božího s potupenými bezbožníky díš horám: Padněte na nás; a to proto samo, aby nepatřil v tvář božího Syna, kteréhož si zde potupil, jehož si slovem zde pohrzel, jehožs krev nohama šlapal, jímž si žádostivým sebe z prostředku smrti a z hrdla peklu vytrhnouti, když rozpatý byl na kříži, pohrdals, ty bídníku. A právěs bídný, neb tě spravedlivý soudce (leč by pokání činil) do věčných temností a žalářů dá. (Zavírka.) Žádám tedy Boha, aby vás napravil, abyšte k němu mohli obráceni býti, aby vás Duchem svatým probudil k slyšení spasitedlného slova, skrze něž vůli božské a pravé jeho poctě můžte se naučiti, skrze něž mnohých užitků nabudete, skrze kteréž tak mnoho patriarchů, proroků, apoštolů, svatých mučedlníkův a jiných mnoho spasení dosáhlo, skrze kteréž pravá cesta v nebe nám se ukazuje, skrze Ježíše Krista, Pána našeho, jemuž s Otcem i s Duchem svatým buď sláva, čest i císařství na věky věkův. Amen.
Ten příklad poněkud ukazuje užitek napřed položených regulí. Protož napomínám počátečních kazatelů, aby se, což nejřádštějí mohou, v tom cvičili, tak píšíce kázaní i je vynášejíce, aby potom nastrojení býti mohli k hojnějším službám svatým. Nebo žvaniči a tlacháníci neumělou zohyzdí čistou boží službu, což jest hrozné před Bohem i před osvícenými lidmi.
Potěšující kázaní
Kázaní potěšující jest řeč taková, v nížto kazatel zarmouceného člověka a pod křížem plačícího zase pozdvihuje, aby velikou bolestí nebyl přemožen a nezahynul. Artikulové toho kázaní obecní a velicí jsou tito.
