1. Dochování a popis pramene

Bible Bočkova, která je uložena v Moravském zemském archivu v Brně, je rozdělena do dvou svazků; první má 350 ff. a obsahuje knihy Gn–Ps, druhý má 352 ff. a sestává z knih Pr–Ap. Její text je zapsán gotickou minuskulí ve dvou sloupcích. Kodexy o rozměrech 41,5 × 29 cm (I. svazek) a 41 × 29 cm (II. svazek) byly nově převázány v mladší době (Tošnerová et al. 1998, s. 45); z BiblBoč se v průběhu času ztratilo více listů (chybějí knihy Mal, 2 Th, 2 P) a byly vyříznuty další jednotlivé listy s iniciálami; těch rukopis obsahuje 76, z toho 58 figurálních (Kyas 1997, s. 87). Rukopis obsahuje dvojí foliaci – první folio Lukášova evangelia má v pravém horním rohu tužkou dopsané číslo 250, v pravém dolním rohu pak vyražené číslo 252; řídíme se číslováním prvním.

2. Verze biblického překladu

Znění Lukášova evangelia v BiblBoč představuje mladší stav druhé biblické redakce; Nový zákon patří k tzv. těšínskému typu.[2] Kyas 1997, s. 87.

3. Ediční zpracování

Bible Bočkova nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; základní text: Prol. ad Bar, Prol. 2 ad Jl, Prol. 1 ad Am, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 1 ad Jon, Prol. 1 ad Mi, Prol. 3 ad Jon; různočtení: Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. ad Jos, Prol. HierGal, Prol. 1 ad Par, Prol. ad Esd, Prol. ad Tob, Prol. ad Jdt, Prol. ad Est, Prol. 1 ad Job, Prol. 2 ad Job, Prol. 3 ad Job, Prol. 1 ad Ps, Prol. 2 ad Ps, Prol. 3 ad Ps, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Ez, Prol. 1 ad Dn, Prol. 1 ad Mi, Prol. 2 ad Mt, Prol. 3 ad Mt, Prol. ad Mc, Prol. 1 ad L, Prol. 2 ad L, Prol. ad E). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového a Diabible.[3] Srov. [Bible Bočkova, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 6. 1. 2022]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{50d6e93e-6538-4cc8-84d1-cb5489269c53}/. [Bible Bočkova, Markovo evangelium]. Ed. Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 6. 1. 2022]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{3a598a5a-c002-4a65-b9c7-8b674ec445dd}/.

3.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Bible je psána kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Používání diakritického znaménka ve tvaru tečky není pravidelné (např. pṙed twaṙi BiblBoč 251rb × nepratel BiblBoč 251rb, brych BiblBoč 258vb). Tečka nad některými literami, např. c a r, má však v četných případech jen funkci zdůrazňovací (např. otċow BiblBoč 250va × Laċne BiblBoč 251ra). Písař ojediněle též užívá diakritickou čárku pro označení kvantity (např. pán BiblBoč 251va, nás BiblBoč 251rb). Hlásku v značí i grafémem u (např. mluuil BiblBoč 251ra). Zápis je chybový, nezřídka je vynecháno písmeno či slovo. Ojediněle se v textu objevují variantní překlady, zapsané přímo v textu (např. učedlníkóv, apoštolóv BiblBoč 256va, L 9,1; druhému aneb jinému BiblBoč 261rb, L 14,31; budúť sě báti neb styděti BiblBoč 264ra, L 20,13). Na okraji je několikrát jinou rukou připsáno správné, respektive přesnější znění (např. Křest Janóv z nebe li jest [na okraji jinou rukou připsáno bieše] L 20,4). Další rukou jsou na okraji fol. 252r zapsány latinské přípisky (k verši L 3,12: Iohannes documenta dedit publicanis, a k verši 3,14: militibus).

3.2 Ediční zásady

Četné oprávněné autokorektury jako písařské škrty, razury a opravy slovosledu přijímáme bez upozornění. Vynechaný text doplňujeme podle Bible kunštátské,[4] Brno, Moravská zemská knihovna v Brně, sign. Mk 3, http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-MZKB__MK_3________0F05LD1-cs. která obsahuje shodné znění,[5] Kyas 1953, s. 290. v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty.[6] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mc.html; citován stav z 31. 1. 2020. Případné písařské chyby Bible kunštátské opravujeme bez upozornění. Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III (1889–1954).

Zachycujeme zápisy jotace v krátkých slabikách tam, kde je jotace historicky náležitá (např. podlé obyčejě L 1,9); nadto je v rukopisu rozšířená u slov s kořenem vše-/všě- (všěcko, všěliký apod.) – v těchto případech ji ponecháváme. Jiné případy nenáležité jotace emendujeme (např. tṙieti /třetí/ BiblBoč 263va, L 18,33). Ponecháváme případy regresivní asimilace (např. nezbierá BiblBoč 258vb, L 11,23; nevskysalo BiblBoč 260va, L 13,21), a to i na hranici slov (např. z desěti tisíci BiblBoč 261rb, L 14,31), zjednodušení souhláskových skupin, např. žs v z (velmi časté kněžský > knězký, např. BiblBoč 252ra, L 3,2), ss > s (např. stúpi duch svatý BiblBoč 252va, L 3,22) a zs > s (např. rosievá BiblBoč 255vb, L 8,5), ztrátu jotace v dlouhých slabikách (např. nezažéhá BiblBoč 258vb, L 11,33), ztrátu vokálu e v tvarech řekl- (např. řkl jest BiblBoč 255va, L 7,43) a dloužení vokálu po předložce (např. z uovoce BiblBoč 254vb, L 6,44). Ojediněle nacházíme též doklady monoftongizace ie > í (např. císařovy BiblBoč 264vb, L 20,25). V textu ponecháváme vedle výrazu odkud i výskyty varianty odkuď (např. BiblBoč 254ra, L 6,7), kterou Gebauer zachycuje v mladších nářečních pramenech.[7] Gebauer 1894, s. 404.

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, třebaže se liší od Vulgáty: tradiční předmluva k Lukášovu evangeliu, která se stala integrální součástí biblického textu (L 1–4), byla vyčleněna mimo první kapitolu.[8] Srov. Staročeské biblické předmluvy, s. 84.

Literatura

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2020).

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1. Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Gebauer, Jan (1896): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 1. Skloňování, Praha – Vídeň.

Gebauer, Jan (1898): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 2. Časování, Praha – Vídeň.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Praha, s. 227–300.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Tošnerová, Marie ed. (1998): Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl II, rukopisné fondy archivů v České republice, Praha.