vy[25r]číslo strany rukopisušli proti němu těch 13 starších, jejichžto jména sou: 1. Šimon starší. 2. Brůša. Oba bratři[cu]bratři] Batřj. 3. Černý. 4. Slašek Háňa. 5. Duchek. 6. Mládek. 7. Kozel. 8. Vopat. 9. Viktorín. Bratři. 10. Klad. 11. Holej Želvův. 12. Ondřej Němcův. 13. Vít Krchňavý. Z nichžto Opat, místo řečníka zastávaje, takto jménem všech pokorně promluvil: „Slyš, hejtmane, nám se od našich představených již od dávna křivda děje při rudách, a my nežádáme žádného krveprolití, jedině bychom mohli slyšeni a rozsouzeni býti u krále Vladislava, a protož také žádného zbraně se nechápáme, aniž chceme“. „Když, tedy pojte se mnou na Poděbrady, a já vám, čehož žádati budete, u krále vyjednám i opatřím.“ „Hejtmane,“ zase Opat, „my se bojíme o hrdlo.“ „Nic se vám hrdlům vaším státi nemá, pojďtež jen bezpečně.“ Na to jim od něho jakožto rytíře dané slovo hned se ostatek spokojili a celé to ležení nazpět až do téhož přislíběného vyjednání odebralo. Dělníci šli ovšem s hejtmanem, však ale předce jen s bázní a nedůvěrou, neb 8 z nich bylo s panství poděbradského, a sice z Velimě, Pinova a Kel, protož jej dobře znali a, že se o hrdlo bojí, jemu předhazovali.
Stínání havířův.
Přijdouc tedy na Poděbrady, vykázal jim hejtman jistbu neb místo, kde čeleď zámecká k jídlu se scházívala, a tu nyní jest kancelář důchodenský. Zde byli ihned řádně potravou zaopatřeni, vazby nedostali žádné. I také mohli svobodně po zámku choditi, neb tehdáž byl ustavičně most zdvižen a vrátný žádného bez povolení pana purkrabě[cv]purkrabě] Puwkrabe ani sem, ani do města vypustiti nesměl.
Třetího dne, totiž 15. července, držel pan hejtman
