blížni[p4r]číslo strany rukopisumu škoditi nemíní, mnohém méně o bezhrdlí jeho usiluje, ten necizoloží, ten nekrade a statku lstivě a loupežně nenabývá, ten křivého svědectví nedává a žádné cizí věci neřádně a nenáležitě nežádá. Sumou – ničehož toho nečiní jinému, čehož by sám od jiného míti nechtěl. Kteréžto právo jako přirozené v také vážnosti bylo u onoho Alexandra Severa, římského císaře, jakžkoli nezná Boha, že je po všech svých palácích velikým zlatým textem psáti poručil, aby všechněm lidem známé a před očima bylo. A když koho pro zlý a nešlechetný účinek trestati chtěl, vždycky poroučel biřici volati: Quod tibi non vis, alteri ne feceris.cizojazyčný text Čemu sám nechceš, nečiň jinému. Ale my na druhou stranu dokládati máme: Čemu sám chceš, to čiň jinému. Poněvadž zákon náš netoliko předkládá nám, čeho se zlého vystříhati [p4v]číslo strany rukopisumáme, ale také vyučuje, co dobrého činiti povinni jsme. Odtud každý snadně porozuměti muože, že jak k oněm desíti slovům aneb přikázaním, tak k těmto dvěma, o milování Boha a blížniho, jako k nejjistšímu pravidlu vůle Boží všeliká práva, všeliké rady, všelijací soudové a všeliká lidská jednání, krátce všickni činové i všecka myšlení člověka, směřují. Nebo Pán Bůh, kterýž vydal tento zákon, netoliko nad tělem, to jest zevnitřní[a]zevnitřní] zewnitřij kůrou člověka, jako jiné vrchnosti moc má, ale i nad duší, a vládne jak životem věčným, tak smrtí nesmrtedlnou. Pročež i zákon jeho ne k samému toliko tělu, ale mnohém více k duši, poněvadž Bůh duch jest a duchem ctěn býti chce, se vztahuje. Kterýž zajisté vypověděl: nezabiješ, nesesmilníš, týž také řekl: jestližes na ženu vzhlédl nestydatě ku požádaní [p5r]číslo strany rukopisují, zákons přestoupil. Kdož by řekl bratru svému: rácha aneb hněval se naň, mordem jest vinem. A blížní náš že jest netoliko přítel krevní, spoluměštěnín a soused aneb jiný známý, ale každý, kdož obraz člověka na sobě nese, a byť pak i nepřítelem byl, že mu dobře činiti máme; jinák milujeme-li toliko přátely a dobrodince své, že před zjevnými hříšníky napřed nic nemáme.

A protož nechť se, jak chtějí, honosí a vychloubají, buďto Athenienští svými právy, kteréž jim Dracocizojazyčný text krví lidskou sepsal, buďto Římané svými 12 tabulemi; víme o tom dobře, že toho na věky neukáží, aby týmiž nětco pravého a gruntovního i jistého, jak o pobožnosti, tak o spravedlnosti, nařízeno bylo. Kdož čte římské historie, skutečně to nachází, že Římané, dokavadž byli sedláci, nejvíce práv o tom nařizovali, aby jedni druhým