o[p2’r]číslo strany rukopisusoby utíkali před nimi, však pro děti své, teprv na stará kolena, jakž říkají, po nich dychtí a touží. Že tedy na odpor tomu všemu jinák se choval Mojžíš v svých knihách, co jiného z těch tak mocných důvoduov zavříti máme, než že ho jiný než lidský duch spravoval a vedl a že on pro slávu Boží dědovské, bratrské i své vlastní slávy rád ustoupil a že ten, kterýž sobě více pravdy než samého sebe a svých přátel vážil, žádné slušné a hodné příčiny neměl, proč by v psaní svém pravdě uskrovnil a lži zoumyslně pochleboval.

Ačkoli pak tito důvodové netoliko na historí o vydání zákona Božího se vztahují, ale i na všecky jiné jeho spisy a knihy; však za příčinou této nyní vnově přeložené a v jazyku českém vytištěné knížky, kteráž v sobě ne tak výklad zákona Páně, jako více cvičení a skutečné užívá[p2’v]číslo strany rukopisuní jeho podlé naučení Písem svatých obsahuje, jsou tuto připomenuti. Abychom se s věrnými všemi křesťany (zvlášť tohoto převráceného věku, v němž mnozí z titulovaných křesťanů více sobě váží Aristotele aneb Seneky nežli Mojžíše) v té víře zjistili a stvrdili, že zákon skrze Mojžíše vydaný a sepsaný původ svuoj má od samého věčného Pána Boha, kterýž stvořil nebe i zemi, a těch desíti slov aneb přikázaní božských vysoce sobě vážili, vědouce, že se v nich všeliké případnosti lidské, jichžto počtu jistého rozumem svým pochopiti nemůžeme, a na druhou stranu všecky věci božské nám k spasení potřebné, avšak nestižitedlné a nespytatedlné, v krátkých a sprostných slovích vypisují a představují. Ale však není na té známosti dosti, nýbrž potřebí jest, abychom jich také náležitě k svému dob[p3’r]číslo strany rukopisurému užívati uměli; totiž předně v nich jako v jasném zrcadle mrzkost hříchů svých a šerednost porušeného přirození poznávali, z čehož by v nás srdečné litování a skroušená žalost pocházela. Druhé, abychom plnění Božích přikázaní ne v sobě, ale v samém Kristu Pánu hledali, a známou majíce svou velikou nedostatečnost, nejdokonalejší jeho dostiučinění a poslušnost k Bohu pravou věrou sobě přivlastňovali a tudy osvobození od zlořečenství a odsouzení, kteréž na přestupníky a neplnitele zákona vypovědíno jest, docházeli. Naposledy, abychom se Pánu Bohu za smíření a srovnání všech mocí a skutkův naších s volí jeho, za obnovení písma zákona v srdcích naších skrze Ducha svatého, aby z něho na věky vymazáno nebylo, tim horlivěji a snažněji modlili a tak o spasení své s hrůzou a strachem pra[p3’v]číslo strany rukopisucovali.