[p7r]číslo strany rukopisujiném. Chlubívali se někteří pohanští správcové, že práva ta, kteráž svým poddaným vydávali, od Boha vzali; jako i onen král římský Numa Pompiliuscizojazyčný text tim se honosil, že by s nějakou bohyní, kteréž Aegeriacizojazyčný text říkali (jakž napsal Plutarchuscizojazyčný text), nočního času shledání svá míval, s ní rady držíval a od ní práva a ustanovení k správě lidu římského užitečná přijímal. Ale o samém sobě toho jistiti a zjevně vůbec psáti, že by s Bohem věčným a nebeským, an na to množství tisíc lidu patřilo, promlouval, jako Mojžíš, žádný nesměl. Anobrž (o čemž nejučenější z pohanů Varrocizojazyčný text napsal a v tom mu i křesťanští učitelé Lactantiuscizojazyčný text a Augustinuscizojazyčný text nasvědčují) za tou příčinou vymejšleli Boha puovodem býti svých práv a nařízení, aby tou poctivou lží měšťany své jako na uzdě zdržovali a náboženstvím a[p7v]číslo strany rukopisuspoň k náležité povinnosti a poslušnosti přivozovali, poněvadž samý jejich, jakkoli vysoce důvtipný, rozum k tomu jich přivesti nemohl. Ale kdyby byl Mojžíš nětco toho na oklamání lidu obmejšlel aneb před se vzíti chtěl, byl by se jistotně velmi nerozšafně a nestydatě u veliké nebezpečenství života vydal. Neb se o tom dobře ví, že ten národ židovský byl náramně tvrdošijný, urputný a nepoddaný, kterýž ani tak věřiti Mojžíšovi a rozkazuo jeho poslouchati nechtěl, ačkoliv i hlas Boží ušima svýma slyšel, i na to, když Mojžíš do oblaku tmavého k rozmlouvání s Bohem vstoupil, svýma očima se díval. Nebyloť jest tedy Mojžíšovi možné toho lidu k tomu přivesti, aby zákon skrze něho vyhlášený za zákon Boží přijal, kdyby mu nětco pod obmyslem, čehož sám od Boha nevzal a čehož by tak ve[p8r]číslo strany rukopisuliký zástup neslyšel a na to se nedíval, k věření a zachovávaní vydával aneb chytrostí lidskou vymyšlená práva za zákon Boží s nebe přinesený vyhlašoval. A protož Mojžíšovi sama ta věc mnoho vážnosti, hodnosti a víry přidává, že se na tolika tisíc lidu oči a uši pro svědomí a stvrzení svých řečí bezpečně odvolati a tu sebe před všelijakým podezřením očistiti mohl. Nebo kdyby on byl nětco nejmenšího k těm věcem a řečem, kteréž Židé viděli a slyšeli, přidal, pojednou by to všecko smyšlení očitými a ušatými svědky poraženo a v nic obráceno bylo. Nad to výše sám Mojžíš usty svými po vyhlášení zákona věčnou smrtí hrozí každému tomu, kdož by nětco k němu přidal aneb od něho odjal aneb co v něm proměnil; všecken lid, aby jej zachovávali, přísahou zavázal; ten potom do archy ú[p8v]číslo strany rukopisumluvy,