[C1r]číslo strany rukopisumor na ně přichází, až k smrtedlnosti. Z kterýchžto příčin hospodáři, šafáři i ovčáci umělí a zvyklí, když se k podzimku zchyluje a rosy jízvivé z kalného povětří porušeného na traviny spadají, tehdy oni s vejhonem ovčím před vejchodem slunce nezvláštně pospíchají, až prvé rosy takové jízvové a nakažené na pastvinách trochu pooschnou. Časem pak jiným, jarním neb podzimním, když jest povětří zdravější a nebe jasné, jakž se nebe zardívati a než dobře slunce z hory vycházeti počne, ovčáci pilní a rozšafní k vrchuom a hájuom pro jiné rosy libé, chutné a zdravé častně vyháněti usilují. Však lépe jest ovce do lesuov již po poledni aneb do hájuov, kdož je má, na vřesy a jiné traviny proháněti, nežli by je měl při dolinách, místech nízkých, povětří mdlejšího, tu, kdež vlhkosti se vztahují i zůstávají, pastvinami zdržovati. Nebo sumou zavírajíc, ovčímu dobytku prvním dílem nic škodlivějšího nemůž býti, jako nízké při dolích a mokřinách, obzvláště pak shnilých, stojatých vodách, buďto sena, nebo pastviny; zase na druhou stranu nic pohodlnějšího a užitečnějšího ovcím není, jako pastvami je opatrovati při místech vyšších (kdož je míti muože), buďto hornatých, nebo [na]text doplněný editorem rovninách. A vždy jsou ovce důbřejší i lépe se na těle mají. A více jim k duhu jdou sena a pastviny polní, sluncem i povětřím vyčištěné nežli pastviny