Druhá regimentu kníha o nemocech dobytku ovčího a jim pomáhaní z nemoci k novému zdraví

Ovčí dobytek pak jest z strany zdraví přirození měkkého, outlého i choulostivého samo o sebe, tak také jest k porušení a nakažení zdraví svého z malejch i prostejch příčin, díl z obyčejnosti a díl z případnosti vezdejší, nenadále, snadně nakloněný. Najvíce pak i najspíše se to ze trojí příčiny hlavní této přichází a jim stává.

Jedno z nízkejch, mokrejch, bahnitých pastev a ros jízvivých medových, spouštějících se od oblakuov na traviny doluov, i shnilých vod pití. Tu ony se ponejprvé na zdraví svém nakažují. Druhé povětřím kalným, z škodlivých běhuov planét, z spojení a obápolností jejich od západu slunce blíž ku poledni než k puolnoci pocházejícího. Tu, kdež grádové, baziliškové, hadové a štírové i jiní zeměplazové pohoršliví, vodami stojatými, jezerními, shnilými a nakaženými hejbíce, jmenované povětří z dopuštění božího porušují. A třetí, když jsou píce, jakožto hrachoviny, šočovice, sena i votavy, porušené, podkalené, [D2v]číslo strany rukopisushnilé i jakýmižkoli trusy nebo lajny nakažené. A k tomu ovčák váhavý, léní, nedbánlivý, neopatrný, leckdes je pase po pastvinách nuzných, nízkých, porušených, pastvin jim užitečnějších (hladem někdy zamořené a od nedostatku zdraví zchuravělé) nehledí rozumně vybírati. Tu ony teprvá co ono pečité docházejí a do ostatku se až k smrtedlnosti porušují.

I jest toho potřeba ne toliko pilná, ale také i znamenitá, aby ne toliko ovčák, ale sám hospodář i šafář, obzvláště pak, jestliže by vesele nehleděly a sobě (jakž obyčej jejich), vycházejíce[o]vycházejíce] wýcházegijce ze dvoru, zhůru neposkakovaly a hlavami svými se rozbíhajíce netrkaly, ale zasmušilé jsouce, znenáhla ven kráčely, svěsíce hlavy své doluov, k zemi hleděly, jako by se jim na pastviny ze dvoru nechtělo, aby jim každý den ráno, když se do dvoru z ovčína vyženou, sám hospodář nebo šafář, nezpoléhaje na ovčáka, jedno v usta a druhé v oči s pilností vždycky nahlídáno bylo. Tu člověk, hospodář, ovčák i šafář, jsou-li ony zdravé, nebo nemocné, po jazyku, po dásních nebo očích jejich nejspíše pozná i vyrozumí. A někdy také makáním na hlavě, za šíjí, po hřbetě i po bocích se poznává.

Po očích pak ovčího pokolení zdraví nebo nemoc takto poznáno bývá: Když oči jich odevřeš ohledáním, jestliže v nich uhlídáš malé červené žilky při koutcích, tehdy věz neomylně, že jest to znamení jistého zdraví je[D3r]číslo strany rukopisujich,