kteříž[63r]číslo strany rukopisuto smějí, nepřipravivše[gm]nepřipravivše] neprzyrawiwſſe srdce svého, k přijímaní tak k přeslavné svátosti přistúpiti. Ale k tomu, aby kto duostojně přistúpě přijímal, potřebie jest, aby měl mysl k Bohu s pravú věrú zvedenú. To radí svatý David prorok a řka: Přistup, člověče, k srdci vysokému a bude povýšen Buoh. A to se tehdy děje, kdyžkoli člověk, přijímaje tělo krále nebeského, na to nepatří, co tu vidí, cožkoli kněz podávaje drží, ale co tu v té nebeské svátosti skrytě božsky lpí. Jehožto nikdy nižádný smysl člověčí v ohradě svého rozumu neobklíčí, kterak bude povýšen Buoh, jenž divně v této svátosti nám se dává u pokrm duši. Pakli by kto tomu nerozuměje, divil se a řka, muož li to tak býti, jakž to sú se diviece židovský lid manně chlebu i tázali Mojžieše a řkúce: Manhu, to jest řečeno, co jest to. Jimžto Mojžieš odpověděl a řka: Tento jest chléb, jenžto jest nám dal Hospodin, abychom jedli. Neodpověděl jim, co jest, jakž sú oni chtěli věděti. Na znamenie toho, že se nemá nižádný člověk drze a neb všetečně ptáti, ale pověděl toho, ješto dal, a řka: Toť jest chléb, kterýžto jest nám dal Hospodin, abychom jedli k věčnému životu. A protož dobře jest řekl svatý Pavel apoštol, aby se prvé člověk skusil, neb tak jest v knihách Králových psáno o tom člověku jménem Oza, jenž když drze dotekl se škříně božie, urazil jeho Hospodin až do smrti, kdyžkoli v té škříni nic jiného nebylo než dvě dště božieho přikázanie. A prut Áronuov a manna chléb velmi viece a s větším strachem slušie přistúpiece přijímati a neduostojně se nedotýkati té nebeské škříně udělané řemeslem Ducha svatého z čisté krve Marie, Matky božie. V kteréžto svaté škříni, jakožto praví svatý Pavel apoštol, přebývá plnost božstvie. Tomu na znamenie Ježíš Kristus nohy svatým apoštolóm u Veliký čtvrtek umýval, že sú toho dne najprv přijímali tuto slavnú svátost. Netoliko ruce, skrze něžto rozliční skutkové se znamenají, ale i nohy svědomě, aby mysl i řeč srdce i duše člověčie čisté bylo, aby tak duostojně přijma, za to věčný život měl věky věkoma. Amen.
Buoh všemohúcí, všecka stvořenie opatřiv, co stvořil bieše, i biechu velmi dobrá. V těch sloviech znamenati muožem, že jest osmerý lid, ješto Boha vinie v jeho dobrotě.
První sú lidé chudí, ješto hanějí Boha a řkúce: Proč jedněm dává mnoho zbožie, ješto by jiných sto na tom dosti mělo! Svatý Matěj proti tomu die: Buoh chudému nedá zboží pro znamenie veliké milosti, neb slibuje mnoho ve Čtení a řka: Blahoslavení chudí duchem, neb jich jest královstvie nebeské. Jako Abraham, otec svatý, cizieho lože synu dáváše pokrm tohoto světa, ale svému milému synu pravému dáváše svú dědinu. Opět proto Buoh nedá chudému zbožie, aby jeho viece následoval. Neb
