[55v]číslo strany rukopisuosmdesát. Těch všech let od počátka světa až do svaté královny[fn]královny] kwalowny zvěstovánie pět tisíc čtyři sta a bez tří čtyřidceti let. Od zvěstovánie až do božieho umučenie čtyři a třidceti let a dva měsiece, jakž to popsal svatý Augustin v jednom kázaní o božiem umučení.
V tom ve všem času lidskému národu od Boha nebieše žádného smilovánie, protož, jakož se v rozličných knihách píše, že světí proroci, Ducha svatého zjevně zachápajíce a jako v otrapě zdvižené mysli k Bohu majíce, žádost túžebnými hlasy voláchu. David prorok tak voláše: „Ó, milý Hospodine, kterak jest to, že slovo na věky v nebesiech přebývá!“ Jakž to by řekl David prorok: Tam vždy u veleslavenství v nebesiech přebýváš a dolóv na nás, na hřiešné, nesezříš. Protož, milý Hospodine, skloň svá svatá nebesa a sstup k nám dolóv. Druhý prorok voláše a řka: „“„É, Hospodine, by prolomě nebesa i sstúpil k nám!“ A když tak proroci žalostivě voláchu, pro prodlenie času sobě stýštíce, tehda jeden z prorokóv z bližšieho zjevenie Ducha svatého jako by k každému z prorokóv promluvil a řka: „Nestýskajte sobě, pomešká liť málo, všakť vždy k nám přijde.“ Potom svatý Izaiáš prorok již skrze svatého Ducha zjevenie, jako svýma očima vida, u proročství promluvil a řka: „Dietě se nám narodilo a syn nám dán jest.“ To u veliké jistotě slibu božieho mluvieše, kterakžkolivěk v dlúhých časiech se naplnilo, v tom tak velikém všech hřiešných od Boha rozlúčenie bieše pomluva v vnitřniem rozumu mezi všemi všeho světa národem a mezi Hospodinem.
S jedné strany lidského národa rozum mluvieše k Bohu a řka: „Milosrdný Hospodine, známe se v našich hřieších, ale k tobě naše učiněnie malé jest, nebude li tvého svatého smilovánie. V tvém svatém veleslavenství divně se trojí tvého svatého božstvie přirozenie, v tobě jest moc, múdrost a milost, jíž si velikost moci své ukázal, když si svět divně z ničehož stvořil. Múdrost svú také si světu ukázal v bezčíslném zřieze[56r]číslo strany rukopisuní
