[491r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceMt12,26 A jestliže ďábel ďábla vymietá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tehdy stane královstvie jeho? Mt12,27 A já vymietám li ďábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymietají? Protož oni súdce vaši budú. Mt12,28 A pakli[84]pakli] + ego lat., nemá var. duchem božím ďábly vymietám, jistě přišloť jest mezi vás královstvie boží. Mt12,29 Nebo kterak kto muož do domu silného vjíti a jeho orudie pobrati, leč prvé svíže silného, a teprv duom jeho poplení? Mt12,30 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a kto nezbierá se mnú, rozptylujeť. Mt12,31 Protož pravím vám, všeliký hřiech i rúhanie bude lidem otpuštěno, ale duch rúhanie nebude otpuštěn. Mt12,32 A kto by kolivěk řekl slovo proti synu člověka, bude jemu otpuštěno. Ale kto by řekl slovo[85]slovo] navíc oproti lat. proti duchu svatému, nebude mu otpuštěno ani na tomto světě, ani na budúciem. Mt12,33 Aneb čiňte dřevo dobré a ovoce jeho dobré, aneb čiňte dřevo zlé a ovoce jeho zlé, neb zajisté po ovoci dřevo bývá poznáno. Mt12,34 Pokolenie hadové, kterak muožete dobré věci mluviti, poněvadž ste zlí? Neb z hojnosti srdce usta mluvie. Mt12,35 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce[86]srdce] navíc oproti lat., + cordis var. vynášie dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynášie zlé. Mt12,36 Protož pravím vám, že z každého slova prázdného, které mluviti budú lidé, vydadie z něho počet v den súdný. Mt12,37 Z řeči zajisté tvé spravedliv budeš učiněn a z řeči tvé budeš potupen.“
Mt12,38 Tehdy odpověděli jemu někteří z mistróv a zákoníkóv řkúce: „Mistře, chcme od tebe znamenie viděti.“ Mt12,39 Kterýžto odpovídaje vece jim: „Pokolenie zlé a cizoložné znamenie hledá, a znamenie jemu nebude dáno, jediné znamenie Jonáše proroka. Mt12,40 Neb jakož jest byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. Mt12,41 Mužie ninivitští stanú na súdě s pokolením tiemto a potupie je, neb sú pokánie činili k kázaní Jonášovu, a aj, viece nežli Jonáš tuto. Mt12,42 Královna od poledne povstane na sú[b]označení sloupcedě s pokolením tiemto a potupí je, neb jest přijela od končin země, aby slyšela múdrost Šalomúnovu. A aj, viece nežli Šalomún tuto. Mt12,43 Když pak nečistý duch vyjde ot člověka, chodí po miestech suchých hledaje otpočinutie, a nenalezna. Mt12,44 Tehdy die: Navrátím se do domu svého, odkud sem vyšel. A přijda nalezne jej prázdný, chvoštišti vyčištěný a okrášlený. Mt12,45 Tehdy jde a přijme k sobě jiných sedm duchuov horších sebe a vejdúce přebývají tam; i bývají poslední věci člověka toho horšie nežli prvnie. Takť bude i tomuto pokolení najhoršiemu.“
Mt12,46 A když on ještě mluvíše k zástupuom, aj, matka jeho a bratřie stáli vně, žádajíce s ním mluviti. Mt12,47 I vece jemu jeden: „Aj, matka tvá i bratřie tvoji stojí vně hledajíce tebe.“ Mt12,48 A on otpoviedaje tomu, jenž mu pověděl, vece: „Která jest matka má a kteří sú bratřie moji?“ Mt12,49 A ztáh ruku svú[87]svú] navíc oproti lat. na učedlníky své, i vece: „Aj toť, matka má a bratřie moji, Mt12,50 neb ktož koli činí vuoli otce mého, jenž jest v nebesiech, tenť jest bratr muoj i sestra i matka má[88]má] navíc oproti lat., + mea var..“
Kapitola XIII.
Mt13,1 V ten den vyšed Ježíš z domu, sedieše podlé moře. Mt13,2 I sešli sú se k němu zástupové mnozí, tak že vstúpiv na lodíčku, sedieše, a vešken zástup stáše na břehu. Mt13,3 I mluvil jest jim mnohé věci v podobenstvích řka: „Aj, vyšel jest ten, jenž rozsievá, aby rozsieval siemě své[89]siemě své] navíc oproti lat., + semen suum var., srov. L 8,5. Mt13,4 A když jest rozsieval, některá padla vedlé cesty, a přiletěli ptáci nebeští a szobali sú je. Mt13,5 Jiná pak padla v zemi skalnú, kdežto neměla země mnohé, a ihned vzešla sú, neb neměla hlubokosti země. Mt13,6 A když slunce vzešlo, uvadla, a že nemějíchu kořene, uschla sú. Mt13,7 Jiná pak padla v trnie, i zrostlo jest trnie a udusilo je. Mt13,8 A jiná padla v zemi dobrú i dala sú užitek, některé stý, některé šedesátý a jiné třidcátý. Mt13,9 Kto má uši k slyšení, slyš.“
Mt13,10 I přistúpivše učedlníci, řekli sú jemu: