Když přiženeš na své [6r]číslo strany rukopisudráhy,
tehdy poznáš všě své vrahy.
Přěd kóň učiň to znamenie,
tohoť v núzi lepšieho nitce nenie.
Tomu znamení kříž dějí,
jemuž sě nynie blázni smějí.
Lučěné jsú Pražanóm dáni,
a pro to budú koni jich tak svázáni,
že nemoci budú sobú hnúti.
Jediné tobě jest sě s smrtí minúti.
Ačť i jest viec slúti zběhem,
na Turščě nestyď sě během.“
O turském boji tuto pravi
Když na Tursko sě vojě snidu,
tu velmi v lítý boj vnidu.
Ot jitra až do večera
sta Vladislav a boj bera.
Až [sě]text doplněný editorem však Styr k němu i přibra,
kněz Vladislav sě k němu vybra.
Lučanóm tu Styr zle zdě,
Vladislavovi hlavu stě.
Pražené Lučěny tak tepiechu,
až potoci krvaví tečiechu.
Ze všěch ujide jediný Straba
tú radú, již bieše jemu dala baba.
A když uteče z toho bojě,
jakž přijide do svého domu a ssěde s svého ořě,
[uzřě,]text doplněný editorem že jeho žena duši béře,
a což dosiehne, to vše zdéře.
Uzřě u nie oščěpovú ránu,
již pozna u boji ot sebe dánu.
Počě sě velmi diviti.
Vecě: „Tiemto sě chci lépe ujistiti.“
Uzřě, že uší nejmějieše,
an v tobolcě jě jmějieše.
I je sě k hlavě jiej měřiti.
Přiměřiv vecě: „Musím tomu věřiti,
že na mě má žena u boj vyjěla
a ta mě jieti chtěla.
To jest byla pro to zděla,
neb jest mezi Pražany přátely jměla.
I chtěla jim pomáhati
a muži sě chtěla posmievati.“
Když tomu nechceš věřiti,
přída k svatému Jiří, móžeš sě tým ujistiti.
Neb na rajském dvořě móžeš nalézti pisáno,
což o tom jest jim[3]zjevně chybný zápis, má být: mnú poviedáno.
Pro své dobré činy Styr
byl míl Čechóm jako Tateróm výr.
Ješče Styrka vzpomínají,
již „nečiň sě Styrkem“ řiekají.
O smrti knězě žatečského
Neklan v Lučsko sě uváza
a na knězě Vladislavovu čeled vztáza.
Vzvěděv, že ostavil syna mladého,
vztáza na člověka jeho milostivého.
Jeden jemu Durynka ukáza.
Tomu jeho chovati káza
řka: „Rozpomínaj sě na jeho otcě ctného,
jenž tobě činil mnoho dobrého.
Chovaj ctně kniežěte svého
a buď vládař krajě postoloprtského[k]postoloprtského] poſtoprtſkeho.“
To děťátko krásné velmi bieše
a inhed z mladu kázané nravy jmieše.
Ten Durynk jako liška k lidem sě klanieše
a o svém kniežěti lest kladieše,
kako by mohl jeho zabiti
a v dědinách pánem býti.
V zimě Durynk dietě samo na led vyvede
a k rybám jeho na Oři přivede
řka: „Hlédaj, kněžku, kdeť ryby stojie,
patři, kako ti sě brojie!“
A když na ryby hledieše,
poklek hlavú dolóv ničieše,
slyš, coť ten zlý Durynk sdě:
děťátku bradaticí hlavu stě.
I nese hlavu knězi do Prahy,
míně, by nesl jemu koláč drahý.
I je sě s Němec mluviti
a sám svú vieru chváliti
řka: „Já sem knězi mému věren byl,
a pro to sem jemu vždy míl byl.
A tobě chci věren býti viece.
Ale že sem slyšal jej mluviece:
Kto chce v domu škody zbýti,
nedaj jiskřě uhlem býti.“
Řka to, i vyně [6v]číslo strany rukopisuz podpažie hlavu,
