točie[12r]číslo strany rukopisuše,
na svój rod počě túžiti
a lidem tako mluviti:
„Neufaj ijeden do rodu velikého
ani do smysla hlubokého.
Kněz v svéj zemi po nenáhlu vše uchodi,
má mi zlob právě toho dohodi.
Mniech ztepa všě kniežata,
protož mi dána zlá otplata.“
O sedlčie[12]nebo: sedlcě? knieni Božěně
Kněz Oldřich o Postoloprtiech lovieše.
Když skrzě jednu ves jedieše,
uzřě, že sedlská[aq]sedlská] ſedlka dievka na potocě stáše,
bosa i bez rukávóv rúcho práše.
Ta sedlka krásna velmi bieše
a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše.
Počě sě jejie krásě diviti stojě
a inhed ji za knieni sobě pojě.
Ta knieni šlechetna velmi bieše,
sobě jmě Božěna jmieše.
Páni jemu počěchu z toho za zlé jmieti,
kněz vecě: „Páni, račte slyšěti!
Z chlapóv šlechtici bývají
a šlechtici často chlapy syny jmievají.
Nebo ostaralé střiebro šlechtu činí
a často šlechticě chudoba sprostenstvím viní.
Vyšli smy všichni z otcě jednoho
a ten sě čte šlechticem, jehož otec jměl střiebra mnoho.
A když jest tak šlechta s chlapstvem smiešena,
budeť Božěna má žena!
Radějí sě chci [s]text doplněný editorem šlechetnú sedlkú českú smieti
než králevú německú za ženu jmieti.
Vřeť každému srdce po jazyku svému,
a pro to Němkyně méně[ar]méně] mene bude přieti lidu mému.
Němkyni německú čeled bude jmieti
a německy bude učiti mé děti.
Pro to bude jazyka rozdělenie
a inhed zemi jisté zkaženie.
Páni, neviete dobra svého,
lajíce mi z manželstva mého.
Kde byste řěčníky brali,
když byste přěd knieni stáli?“
Když z Božěny syna jměl,
tomu byl Břěcislav vzděl.
Ot knězě Břěcislava, zětě ciesařova
Po tom kněz Oldřich s světa snide,
syn jeho Břěcislav na kniežěcí stolec vznide.
Toho časa Otta bielý ciesařem bieše,
ten dcerku krásnú velmi jmieše,
tej krásě divit sě kniežata k dvoru jezdiechu
a již po všem světu o jejie krásě mluviechu.
Té v klášteřě světsky chováchu
a tomu klášteru Sviň[as]Sviň] zum Brod řiekáchu.
Když kněz Břěcislav ji tu vzvědě,
mezi panici takto povědě:
„Nebo té dievky dobudu,
nebo svého života zbudu!“
Do kláštera jěde jezdecky,
ale klášter vybi vojensky.
Jitka ciesařovně diechu.
A když Čechy v klášter jdiechu,
Jitka v šarlatnéj kapici
skry sě za oltářem v kaplici.
Kněz Jitku z kláštera vyvede
a po tom s ní na kóň vsěde.
Bradáči řetězem vrata přěpěchu
a za tiem k odění[at]odění] odyny dospěchu.
Když sě konvrši s lidmi snidechu,
proti knězi mocně pojidechu.
Kněz silně sěčieše,
Jitka veždy jako řěpík sě jeho držieše.
Některý konvrš bez ruky stojieše,
druhý bez nohy lezieše,
třetí přěs veš chřbet saděl[au]saděl] ſadyl jmieše,
čtvrtý již bez dušě ležieše.
Řetěz velmi tlustý mečem přětě kněz Břěcislav,
vynide s Jitkú z dvoru zdráv.
Ciesař, když to vzvědě,
na vojnu [12v]číslo strany rukopisuzapovědě.
