po[30r]číslo strany rukopisuli ležieše
a zemi hubieše.
Lidé do Prahy královi přijedu
a odtud tajně na Ostrvu jědu.
Ostrvěné sě ostřěhu
a na ně ze vsi vytěhu.
Tu sě Ostrvěné dobřě jmiechu
a na nich boj obdržěchu.
Tu z Střěly najlepší jat bieše,
ten sobě Sbyněk jmě jmieše.
S Ostrvú jedni Němci biechu,
ti Kokorščí sloviechu.
Zajieci[fi]Zajieci] Zagyecz sě na nich dobřě pokobi,
ty Němcě udatně bojem pobi.
Tehdy král ot Zajiecě chtieše Jindřicha vzieti,
chtieše jmu inhed hlavu stieti.
Zajiec sě za Jindřicha posadi
a s králem sě dobřě svadi
řka: „Králi, rač to věděti,
žeť sě je[fj]je] gie Jindřich nedal jieti,
až sem musil slíbiti
jemu[fk]jemu] Zegmu životu nic neučiniti.“
Nerodi jeho na smrt dáti,
pro to král jě sě na Zajiecě hněvati.
Pak páni v dobrú řěč s králem vnidu
[II-558]číslo strany edicea o vše dobré sě s ním snidu.
Pana Jindřicha pusti
a vše Němcě pryč rozpusti.
[II-568]číslo strany edice[27]Doplněk 3Léta ot narozenie syna božieho
po tisíc po třech stech po desieti devátého
král bez zeman z země jide
a za puol druhého léta nepřijide.
Sám šest po zemi sě túláše
a kniežěcie dvory ohledováše.
Pak sě s Němci do země vráti
a s nimi [sě]text doplněný editorem počě po svéj zemi bráti.
Ijednomu pánu neotpustieše,
pořád vši zemi žžieše.
To sě sželi Zajiecovi,
točíš s Žebráka Vilémovi.
I počě mluviti:
„Již živ déle nechci býti,
té spústy nechci déle trpěti.
Chci s bohem na ty Němcě jěti!“
Uzřěv, že jeho sbožie Němci pálé,
vecě: „Nechci jim hověti dále!“
U mále potěže proti mnohu
řka: „Vědě, že s ně býti nemohu,
ale ufám do pomoci svatého Václava,
jenž jest česká mocná hlava.
Na jeho milost chci k nim jíti!“
Dojěd jich, jě sě s nimi bíti.
Tehdy zjevně Čechóm svatý Václav sě pokáza
a za sobú u boj jim jíti káza.
Tu Čechové dobři biechu,
udatně Šváby pobichu.
Slušie každému dobrým býti
a své země životem brániti,
pro svój jazyk i smrt přijieti.
A toho tvé děti budú čest jmieti.
Na Rýně počěchu mluviti,
kto by byl mohl krále pobiti.
Když jim Švábi na Zajiecě pověděchu,
Rýněné jim otpověděchu:
[II-569]číslo strany edice„Neřiekajte Zajiec Vilémovi,
ale přirovnajte jej ke lvovi
řkúc: Móž ten rytieř dobrý býti,
že pro své země čest chtěl v taký boj vníti.“
Král pro tu škodu,
aby nevšel v hroznú příhodu,
s zemany sě snide
a v jich milost vjide.
Pro tu válku za tři léta taký hlad vznide,
že proň dobřě třetina lidu snide[fl]snide] ſny.
A vlcie lidi tak jědiechu,
že i oděné lidi s samostřiely dáviechu.
Lidé jiné lidi tepiechu
a zvařiece jě jediechu.
Tehdy jest nalezena
některá chudá žena,
ta jest u pusté pivnici seděla,
ta se třmi dcerami lidi jedla.
Po tom dcery sně,
však tiem hladu neobráni sě.
[II-576]číslo strany edice[28]Doplněk 4Tehdy rytieř v zemi bieše,
ten Plichta z Žirotína slovieše.
Ten z země vynide
a do cizích zemí jide.
Když pravý boj zvěděl,
těm na pomoc jěl.
Byl u boji krále říského
a krále angličského
a ve mnohých bojích jiných
