[A6v]číslo strany rukopisuv nohách žíly[130]žíly: zily chtíti[131]chtíti: chtiti otvírati[132]otvírati: otwirati, prvé je máš sobě do vláhy[133]vláhy: wlahy vložiti, aby se pozahřély[134]pozahřély: po zahřely a rozšířily[135]rozšířily: rozſſyřily, neb tak znamenitější budou i také otvírati[136]otvírati: otwirati bezpečnější.

Opět znamenaj, že ta rouška, kterouž puštědlník[137]puštědlník: puſſtědlnijk zatahuje, nemá býti ani velmi hrubá[138]hrubá: hruba, ani velmi tenká[139]tenká: tenka. Tou pak tomu, ktož jest hubený a suchý, méně má zatáhnúti, ale tučnému pak velmi dobře. Na to pak místo žíly[140]žíly: žily, kde dáš zatíti[141]zatíti: zatiti, máš prst kázati[142]kázati: kazati položiti, ten, jenž slove indexcizojazyčný text latině, žensky[143]má být „česky“ ukazatel. Druhou pak rukú má se krev svrchu i zdolu přidavovati a teplou vodu na to líti[144]líti: liti. A když se[d]se] gſe žíla[145]žíla: žila zedme, tehdy ji sluší[146]sluší: ſluſſy zatíti[147]zatíti: zatiti. Pakli se nenadme, opět rukou vuokol přidavovati, aneb sluší nětco těžšího k ruce přivázati[148]přivázati: přiwazati, aby ji, to jest žílu[149]žílu: žilu, mohl lépe znamenati, neb neznamenaje žíly[150]žíly: žily dobře, mohl by ji po stranách[151]stranách: ſtranach natínati[152]natínati: natinati a nelibost tomu, kdož pouští, učiniti, i bolest, a tak by ho k hněvu přistrojil, ješto při[e]při] pri tom času náleží s dobrú myslí[153]myslí: myſli pouštěti a veselou.

Opět při pouštění puštědlníku[154]puštědlníku: puſſtiedlniku nedaj pušťadla mazati, neb učinil-li by to, po púštění[155]púštění: puſſtienij žíla[156]žíla: žila nebrzo se[f]se] gſe zavře. A tak by se mohl v tom