v nohách žíly chtíti otvírati, prvé je máš sobě do vláhy vložiti, aby se pozahřély a rozšířily, neb tak znamenitější budou i také otvírati bezpečnější.

Opět znamenaj, že ta rouška, kterouž puštědlník zatahuje, nemá býti ani velmi hrubá, ani velmi tenká. Tou pak tomu, ktož jest hubený a suchý, méně má zatáhnúti, ale tučnému pak velmi dobře. Na to pak místo žíly, kde dáš zatíti, máš prst kázati položiti, ten, jenž slove indexcizojazyčný text latině, žensky ukazatel. Druhou pak rukú má se krev svrchu i zdolu přidavovati a teplou vodu na to líti. A když se žíla zedme, tehdy ji sluší zatíti. Pakli se nenadme, opět rukou vuokol přidavovati, aneb sluší nětco těžšího k ruce přivázati, aby ji, to jest žílu, mohl lépe znamenati, neb neznamenaje žíly dobře, mohl by ji po stranách natínati a nelibost tomu, kdož pouští, učiniti, i bolest, a tak by ho k hněvu přistrojil, ješto při tom času náleží s dobrú myslí pouštěti a veselou.

Opět při pouštění puštědlníku nedaj pušťadla mazati, neb učinil-li by to, po púštění žíla nebrzo se zavře. A tak by se mohl v tom