8 takés mu řeč v mysl i ve rty dał,
aby vypravovał
tajemství tvá v srdci složená
ke cti chvále tvého jména.
9 Učinił si s nim smłouvu otcovskou
a miłosti plnou,
aby słova tvého ostříhał,
a tak život svůj zachovał.
10 Na zápověd tvou pilný pozor měł,
z stromu toho nejedł[14]ligatura ne(jedł),
kterýž měł ovoce umění,
dobrého, złého vědění.
11 Svědče, jakž jen z něho bude jísti,
hned smrtí umříti
musí a tebe, Boha svého,
rozhněvá dobrotivého.
12 Chtěłs, aby s tebou na věky živ byl,
símě tvé rozplodił,
kteréž by tvá čest, słáva było,
v nebi s anjeły byt měło.
13 Aj, ty jsi v řečech svých spravedlivý
zustał, věrný, svatý,
ale onť víry nezachovał,
ducha łživého poslouchał,
14 protož syny tvého hněvu zplodił,
na světě rozmnožił,
jakýž skrze hřích jest učiněn,
každýť již nese obraz ten.
15 Hodně si na něj hněv svůj vypustił
a jemu złořečił,
všaks v tom Otcem býti nepřestał,
cestus mu ku pokání dał;
16 postaviv jej s ďábłem v nepřátełství
a svědče vítězství
nad ním skrze to ženy símě,
taks je přijał v nové smłouvě;
17 protoť si dał i Syna miłého,
jednorozeného,
aby, jsa syn tvůj nestvořený,
był všechněm lidem podobný.
18 Skrze nějž by byli vykoupeni
a znovu stvořeni
hříšní Adamovi synové,
byli tak tvé símě nové,
19 kteréžs od věčnosti v něm předzřídił,
k spasení vyvolił
a łaskávě k němu povołał
i srdcem jej přijíti dał;
20 tak věčným Otcem naším zustáváš
a svou [269]číslo strany rukopisu[I]B III miłost konáš,
