P XV Naděje słávy věčné komu dána. (Z Žałmu 15)

[1]text doplněný editorem[1981]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Pane, kdo bude přebývati,

v stánku tvém odpočívati,

v stánku lidu tvého věrného,

Slovem tvým shromážděného?

Odpověziž mi, můj Pane,

kdo na svaté hoře stane,

kdo se k tobě v nebe dostane?

2 Tenť se mnou radost míti bude,

věčné žałosti pozbude,

kdož jest přijał víru mou směle,

obětovał mi se cele.

Jsa v Kristově účastnosti

živ na světě v spravedlnosti

bez poškvrny a nepravosti;

3 v jehožto duchu, též i v srdci

přebývají pravé věci,

také neutrhá jazykem,

upřímě hledí svým okem;

což sobě chce, to bližnímu,

nechce hanby bratru svému,

v ničemž nehledí škodiť jemu.

4 Přede mnou Bohem svým se níží

a vždycky se ke mně blíží,

bezbožníka za nic pokłádá,

na jeho hrůzy nic nedbá;

ale toho v vážnosti má,

kdož se bojí Pána Boha,

nehřeší, ač hřešiti moha.

5 Což zaslíbił, hledí plniti,

řečem svým dosti činiti,

peněz svých na lichvu nedává,

raději nuzným rozdává.

Půjčuje, také zakłádá,

nadto nic více nežádá,

błaze mu, kdož tak pokład skłádá.

6 Takovýť proti nevinnému

nepovstává k zhoubě jemu,

darů k zkáze jeho nepřijme,

soud učiní spravedlivě;

Boha se dokłádá ve všem,

chtě dobře činiti všechněm,

zpravuje se Kristem Ježíšem.

7 Kdož se zde s touto pravdou mine,

na věky věků zahyne;

ale ten, kdož se v ní nalezne,

z miłosti od546544O