svého

sám v srdce náše předivně,

słovem, svátostmi rozkošně.

10 Pro ten věčný život, věrný

vynakłádá život časný,

v práce svaté se vydává,

hříchy mrtví, jim umírá.

11 Opouští světa marnosti,

požívá v Kristu radosti,

žádaje z těła vyjíti

a k Kristu se přiblížiti.

12 Rozkošnéť jest zakušení

života věčného nyní,

ale při smrti hojnějí

věrní jeho docházejí;

13 když duše z těła vychází,

hned před Boží tvář přichází,

anjelé ji provázejí,

k społku svatých přivozují;

14 aby tam odpočívała,

náramně se radovała,

hledíc na tvář Boha svého

a předivnou słávu jeho;

15 tuť již rozkoše užívá,

na těło své očekává,

až bude zase vzkříšeno

i s duší słávou poctěno.

16 Neb Pán Ježíš své osłaví,

na pravici je postaví

a potom život věčný jim

dá cele a řka míle k nim:

17 „Poďte moji požehnaní,

Otcem ke mně přitrženi,

vłádněte královstvím věčným,

před věky vám připraveným.

18 Vejdětež v dům Otce mého,

kdežto jest příbytků mnoho,

od prací odpočívejte,

słávy věčné požívejte.“

19 Tuť se zjeví dokonałý,

anjełům, nám též radostný,

způsob života věčného,

od Boha připraveného.

20 Neb setře slzy z očí Pán

a zapudí, což rmoutí, sám,

radost pak, pokoj, bezpečnost

trvati bude na věčnost.

21 Ó, nevymłuvná radosti,

původ máš z božské miłosti,

rozum tě nemůž stihnouti

ani jazyk vymłuviti.

22 Největší rozkoš a słáva,

utěšení, radost divná

bude Boha spatřovati,

v něm všecko dobré viděti.

23 Tuť svatí v dokonałosti

stkvíti se budou v svattosti

duše těła jich přesłavně,

jedni nad druhé rozdílně.

24 Známost Boha, jeho vůle

i všech věcí doko543541P