[Z3r]číslo strany rukopisunáměstek netoliko urozeného titule a jména, ale i pobožnosti, šlechetnosti, statečnosti a ctnosti předkuov svých, následovníkem šlepějí jejich dle řádu a povolání svého býti ráčíte.

Předně pak, co se předkuov Vaší Milosti dotýče, nachází se pamět o jednom z panův Malovcův, že jest za dávních časuov pro svou udatnost a ctnost došel nejvyššího mistrovství templářského v Rodyzu, a jsa v tom ouřadu, ostrova i města toho s rytíři svými proti úhlavnímu a krve křesťanské nejžížnivějšímu nepříteli Turku statečně hájil, až potom i umřel a tam pochován. A ten v štítu erbu svého nosil zlatou korunu královskou a na helmě perut aneb křídlo orličí modré.

Kterak jsou pak tíž předkové Vaší Milosti od Vladislava I., krále českého, při obležení Mediolánu v Lombardí s císařem Fridrichem I. okolo léta Páně 1162. a za jakou příčinou dosáhli půl koně zlatého s červenou uzdou v modrém poli, o tom Kronika česká[2]Václava Hájka z Libočan obšírně vypisuje, tak, že není potřebí tuto v mnohých slovích toho opakovati. Od toho času potom vždycky páni Malovcové v svém řádu rytířském ctně a chvalitebně se drželi a jak v taženích polních proti nepřátelům udatně a statečně, tak doma, buďto v službách při dvořích králův českých, buďto v úřadech obecných upřímně, spravedlivě a věrně chovati se hleděli. Jakož jeden z nich po mnohá léta nejvyšší zemské písařství v království tomto spravoval; někteří v slavných soudech, dvořském, komorním i zemském, sedávali.

Co se pak tkne osoby Vaší Milosti, mohlo by se nemálo připomenouti o chvalitebných ctnostech, kterýchž jste hned od mladosti až do tohoto věku s pilností následovati ráčili; netoliko v službách válečných a polních proti nepříteli Turku, kdež bojujícím pro obhájení náboženství křesťanského a vlasti potřebí jest zmužilosti, statečnosti, udatnosti, stálosti a síly; ale i v ouřadech a povinnostech správy obecné času pokoje, kdež své místo mají ušlechtilé ctnosti – opatrnost, moudrost, upřímnost, spravedlnost, vlídnost a mírnost.

Ale mne, abych se v tom střídmě zachoval, dvě obzvláštní příčiny k tomu vedou. Jedno, že Vaše Milost toho ani žádati, ani potřebovati neráčíte. Jakož každého dobrého muže povaha jest, že nemírné chvály sebe neoblibuje; a mně snad mohlo by to ku pochlebenství přičteno býti. Také o komž všickni dobré slovo mluví a kohož žádný nehaní, toho vysoce chtíti vychvalovati vidí se věc býti daremná a zbyteční. Druhé, že ty věci, o níchž bych já tuto psáti chtěl, daleko známější jsou všem stavuom království tohoto (ať o jiných zemích mlčím) nežli mně.

O tom pak, což všem vůbec dobře vědomé a známé jest, nebývá potřebí mnoho slovy heraltovati. Jak jste se předešle v úřadu menším místopísařství zemského k