[Rr6r]číslo strany rukopisunečítali, avšak jako by nad ně nebylo žádného výmluvnějšího ani rozumnějšího, pojednou mistrovství své zvláště při kvasích a v piternách prokazují.

Aristoteles in Politiciscizojazyčný text napsal, že se dvojí lidé na svět rodí, jedni k správě, druzí k poddanosti, a kdež onino vládnou, tito poslouchají, tu že obojím dobře bývá. Ale když ti spravují, kteříž měli poddáni býti, praví, že to jest proti přirození, rovně jako by vozataj koní, rozum líbosti poslouchal. Aneb jako by osel po stromích chtěl létati a ptáci po zemi dole musili čtvermo běhati; a že v tom městě vzdělání obojích ani svornosti žádné býti nemůže.

Že pak všickni vesměs správy městské a ouřaduov žádají, ten blud odtud pochází, že ne všickni onoho s nebe seslaného napomenutí nosce te ipsumcizojazyčný text, znej sebe sám, poslouchají; pakli je kteří často v ustech mívají, však ho žádný méně jako oni neušetřují. Ale jako první otec náš Adam, nezřízeně žádaje býti Bohem, učiněn jest mizerným hovadem, a měv býti všeho světa pánem, již jest ničemného bláta otrokem. Aneb jako onen mládenec Phaetoncizojazyčný text, o němž poetaecizojazyčný text vypisují, chtěje slunce na voze po nebi voziti a nemoha bujných koní na uzdě zdržeti, spadl dolův s nebe a bídně zahynul: tak se přihází mnohým mladým, nerozumným a ouřadů žádostivým panům radním, kteříž, neumějíce samých sebe spraviti, nebezpečně se o správu jiných pokoušejí a nejednou na sebe i na město záhubu uvozují. Ale skůro není divu, že v té věci tak velice bloudíme, poněvadž žádného zrcadla, v němž bychom se vzhlédli a v něm, co jsme a po čem stojíme, spatřili, předloženého nemáme.

My, Čechové, nevím proč, jsme tak buďto nešťastní, aneb nedbánliví, že v jazyku našem českém téměř žádných historí a kronik, žádných učených spisův o správách obcí a jiných bězích světa tohoto z řeči latinské aneb řecké jako jiní národové přeložených nemáme. Nescházíť jistě tim, že by řeč jazyku slovanského tak neprostranná a nevolná byla, aby se jí užitečné historie i jiné věci vysloviti a vypraviti nemohly, poněvadž i Poláci mnohé řecké a latinské spisy v svém jazyku mají a čtou; ale že se řídcí na to vydávají, kteříž by jazyk český rozhojňovati, rozšiřovati a tudy překládaním[a]překládaním] překláda=danijm[3]slabika zopakována na hranici řádku z cizích jazykův kněh užitečných, potřebných a platných, vlasti své k prospěchu prospívali a sloužili.

Mnozí vidouce, že práce jest veliká a potřebuje bedlivé pilnosti, za kterúž však žádné vděčnosti ani hodné odměny od svých krajanův neočekávají, tim odstrašeni jsouce, by chtěli i mohli, nic toho před se neberou, čímž by národ český zvelebili a oslavili; nýbrž zanechajíce věci nejpoctivější a nejplatnější, k těm se obchodům a zaměstknáním oddávají, z nichž by jakéž takéž poživení své míti mohli.

Těch a jiných věcí já sám u sebe zdrávě považuje a to, kterak bych prací umění impresorského nejplatněji vlasti své posloužiti mohl, obmejšleje, z rady a ponuknutí některých dobrých panův a přátel svých vzal jsem před sebe tuto knihu Politiae historicaecizojazyčný text, kterúž autor její, slavný a vysoce učený muž, Jiří Lauterbek, z starých i nových historí pro obecný úžitek a ku poctivosti všech vrchností a správcův sebral, abych ji netoliko v český jazyk náš, jakžkoli s velikou snažností a prací, přeložil a na mnoha místech pěknými příklady z historí rozšířil a rozhojnil, ale také s znamenitým nákladem, nelituje v tom skrovného statečku svého, vůbec vytiskl a vydal.

A poněvadž se pak v čtvrté knize obzvláštně mnohá velmi užitečná naučení s pěknými historickými příklady o dobré a chvalitebné správě obcí a měst obsahují a pátá kniha ji o povinnosti dobrých soudcuov následuje, ten poslední díl práce mé předně Vaším Milostem, slovutné a mnoho vzáctné poctivosti páni Pražané všech tří měst Pražských, za vlastní oddati a připsati jsem umínil.

Nebo v městech Pražských jsem zrozen, vychován