[345] nejsem já bit pro mú vinu,

kromě vyjmúc jedinú,

leč kdy z klamu po hlavici,

neb za vrch, nebo po líci.

V tom já nice pána nevini,

[350] neb on to vše z klamu činí.

Mám pána po všiej svéj vóli,

dáť mi, což poprosím koli;

máť mi nový kabát dáti,

netáhneť jeho jedne zedrati.

[355] Což mi sě pak nedostává,

když mi jedno hlava zdráva?

Však již netrpím psoty viece.

Ale však, pravdu praviece,

já zmladu na svéj hlavici

[360] nosil sem těžkú přielbici,

doniž sem rynéřem byl.

Ale již sem já té psoty zbyl.

V tomť sě pochlubiti mohu

a z toho děkuji bohu,

[365] žeť sem tak velmi povýšen tak [velmi]text doplněný editorem povýšen,

všěm žákóm mohu býti pyšen.

Sám však znamenaj cti této:

sem podkoním sedmé léto

a k tomu mám dobrú naději

[370] a to jistě řieci směji:

netáhneť mój pán dluhóv zbýti,

měť chce střělcem učiniti.

Pakť neponesu tlumoka,

ano samostřiel u boka

[375] a k tomu škorně čistá,

na niejž haklíkóv na tři sta.

Kdež budu v neznámém kraji,

měť vežde za pána mají.

Protož, hubený sagitáři,

[380] i kacíť sú tvoji sváři?

Proti mně viec neroď mluviti,

nebť jest věčně ve psí býti.

Vám jest přisúzena psota,

byšte ji měli do života.“

[385] Žáku to bieše protivno.

Vecě: „Jest mi velmi divno,

hrdú řěč slyšě od tebe.

I zda sám již neznáš sebe?

Vy, třěpačky nebožátka,

[390] toť vám nikdy nenie svátka.

Všaks ty hubená satrapa!

Čím chceš lepší býti chlapa,

[na každý den hnój kydaje]text doplněný editorem[8]verš v rukopise chybí

[a k lepšiemu čáky nemaje?]text doplněný editorem[9]verš v rukopise chybí

[395] Ty sě nevrovnáš žáku,

neb my mámy lepší čáku,

ne jako vy, chlapi jako [vy]text doplněný editorem, chlapi hlúpí.

Z žákóvť bývají biskupi,

komuž toho bóh popřěje,

[400] v němž jest má dobrá náděje.

Prodlí-liť mi bóh zdravie,

až bude o světiem Václavě,

ještoť již daleko nenie,

přijmuť já prvé svěcenie.

[405] Inhed sobě pleš proholi,

a kto mi přěkazí koli,

tomuť bude nelzě zbýti,

vždyť mu jest pohnánu býti.

Zaplatíť mi to dosti drazě,

[410] pojieť se mnú calet v Prazě.

Což mi pak bude škoditi,

když já již budu choditi

hrdě v mešném rúše zlatém,

jsa knězem neb prelátem,

[415] když já budu v kostele,

a ty stojíš jako tele

v svém zedraném rúše letně,

na mě smieš hleděti setně?

Protož, nebožtíku lichý,

[420] raziť to: ostavuj sě pýchy

a se mnú nechaj svářenie.

Však vidíš, že statka nenie.

Ješčeť nad to věrně pravi:

chceš-li prodlenie svému zdraví,