ne[A4r]číslo strany rukopisudávno žákem. Neb se vinici bojí tesáku, až se třese, mnohý na ní víc naloží, než mu úžitku přinese. Než který hospodář v botách a s kratcí chodí, ten svou vinici k úžitku přivodí. Jiní by pak na koních i na voze jezditi mohli, ale toliko ti, kteří chudobu přemohli.

Který hospodář k marným věcem měšec odvírá, vida dobře, že jest v střeše díra. Než by v čas dvěma šindely střechu spojil, radějí by dvě podlahy deštěm shnojil. Střechy žlabové i krovové znají, když jsou noví panové. A tu se pak najhůře rymuje, kdo prvního uprodává a jiného nepřikupuje.

Kdo rozkošně chová služebníka svého, potom bude ho míti proti sobě spurného.

Když povstanou chudí a počnou bohatěti, ti se neumějí nad chudým slitovati.

Vyšla řeč od krále Šalomouna múdrého, že bohatí rádi škrabí chudého, a to má tak státi až do dne soudného.

Bohatí se diví, čím se chudí živí. A chudí se diví, na kom někteří bohatí tam mnoho statku vyšidí.

Kdo se hněvá, nejsa syt, neboť jest blázen, nebo vyjednaná[5]eufemismus za „vyjebaná“ řit.

Ne proto jím, abych mohl syt býti, ale proto jím, abych mohl živ býti.

Tak živ buď, jako by měl zítra umříti, a tak dělaj, jako by měl věčně živ býti.

Proti palici není šermu ani žádného fortele, nedávaj statku žádnému, dokud duše v těle. Mnozí dali sobě dětem tu palici vzíti, na stará kolena musili nouzi a psotu tříti. Však to jinak můžeš před smrtí kšaftem zříditi, dáš tomu, kdo tobě bude najlépe hověti. Kdo pak prvé svůj statek rozmejtí, ten jest hoden tou palicí bití.

Co sním a spím, to jest muoj díl, o tom dobře vím. Co udělám pro chudého, to jest povinnost křesťana každého. Co pak statku najvíc nachovám, tím své ženě po mé smrti hned jiného muže ptám. Jestli po sobě nic nezdědím, soud přátelům na rathauze vosadím. Byť mne pak položili v kostele, o můj statek nesrovnají se bez fortele.

Čí jest kráva, drž se rohův i vo[A5r]číslo strany rukopisucasu,