[31v]číslo strany rukopisuprosil ji, aby mu nětco pro pána boha jísti dala. Řekla mu paní: „Příteli, mně v krámích nic darmo nedávají[db]nedávají] nedawagij, ale za peníze koupiti musím, protož jísti za peníze každému dám[dc]dám] dam.“ Odpověděl Eilenšpigel: „O paní, však i mně za peníze jísti dobře slouží.“ Dí mu paní: „Od panského stolu 24 peněz, od druhého 18 peněz, od čeledního 15 peněz beru.“ Eilenšpigel byl vesel a řekl: „Největší suma peněz jest mi nejlepší.“ Tak za panský stůl jedl, když pak břicho své jídlem a pitím hojně naplnil, prosil paní, aby ho propustila, že pro chudobu preč jíti musí. Řekla mu ona: „Milý hosti, zaplaťte mi prvé za jídlo 24 peněz a potom na cestu svou jděte, pán bůh vás pro[32r]číslo strany rukopisuvoď.“ Dí Eilenšpigel: „Ne tak, milá paní, ale vy jste mi 24 peněz dlužni dáti, nebo tak jste mi zprávu dali, že za tim stolem za 24 peněz jídá[dd]jídá] gjda a pije se, to jsem já již vykonal a tolik peněz zasloužil, nebo jistě s těžkostí[de]těžkostí] těžkoſti to mi přišlo, jedl jsem, až jsem se potil, jako by mi o hrdlo běželo a také již více jsem jísti nemohl.“ Řekla mu hospodyně: „Jeď předce, milý hosti, buď tobě to šenkováno, jediné zase sem nepřicházej.“
Historia XXXIV.
Kterak Eilenšpigel do Říma přišel, aby papeže viděl, kterýž[df]kterýž] kteráž ho za kacíře býti držel
Na to přísloví, kteréž lidé říkají, že mnohý do Říma dobrý jde, ale lotrem odtud zase přijde. Jednoho
