[28v]číslo strany rukopisuznámost vešel, a kdež jednou prvé byl, již tam více jíti nesměl, leč by se v šatech byl proměnil, aby ho nepoznali. Z té příčiny netušil sobě, aby zahálkou[ck]zahálkou] zahalkau již více mohl se živiti, nebo z mladosti dobrému bydlu byl přivykl a skrze všelijaké šejdýřství dosti peněz nabyl. Když pak lotrovství jeho ve všech krajinách známé a vědomé bylo a živnost jeho již klesala, myslil sobě, co by provoditi měl, aby zahálkou[cl]zahálkou] zahalkau a prázdností[cm]prázdností] prázdnoſti zboží aneb statků dosáhl[cn]dosáhl] doſahl, věděl zajisté, že by mnohý, v zahálce jsa, lepší bydlo měl než někdo v těžké a násilné práci[co]práci] pracy. I vzal před sebe, aby se udělal stacionarius a s svátostí[cp]svátostí] Swatoſti po krajinách jezdil sem i tam a, proměniv šaty, s žákem v spůsob kněžský, hlavu umrlčí z [29r]číslo strany rukopisukostnice vzav, do stříbra ji zavříti dal, šel do země pomorské, kdežto kněží více žrádla se přidržejí než kázaní. A když někdy ve vsi posvícení, buďto svadba, aneb nějaké jiné shromáždění lidu bylo, tehdy Eilenšpigel připlichtil se k faraři pravě, že by kázati a sedlákům[cq]sedlákům] Sedlakům svátost ukazovati chtěl, aby se dali šiditi, a což by na ofěře uhonil, toho mu polovici dáti chce. Neumělým kněžím bylo to dobře, že nic jiného nedělali, než peníze brali. A když nejvíce lidí v kostele bylo, tedy Eilenšpigel na kazatedlnici všel a něco jim o svátostech starých pověděl, zvláště o svátosti archy a zlatým věderci, v němž mana nebeská ležela. K tomu přimísil toto řka, že by to největší svátost byla. Potom také pravil jim o hlavě svatého Brandona, kterýž svatý muž byl, jehožto on hlavu má, a že mu jest poručeno, aby jí[cr]jí] gi peníze shromažďoval k stavení nového kostela, a to že se má činiti z spravedlivě dobytého zboží, a že dokud živ, žádné ofěry od žádné ženy cizoložnice bráti nemá, a které ženy takové jsou, aby k ofěře nechodily, nebo jestliže by co obětovaly, kteréž v cizoložstvu postiženy jsou, já toho nic nepřijmu[cs]nepřijmu] nepřijgmu, protože by ode