[29v]číslo strany rukopisumne zahanbeny byly, podlé toho umějtež spraviti. A tak jim tu hlavu líbati dal, kteráž snad nějakého kováře byla a on ji na krchově byl vzal. Potom dal sedlákům i sedlkám požehnání a s kazatedlnice k oltáři šel, tu farář zpívati a svými zvonci zvoniti počal, tedy hned k oltáři s ofěrou všecky napořád zlí s dobrými šli, kteréžto pokřik mezi sebou učinili, chtějíce některé s ofěrou svou prvnější býti nežli druhé, kdežto milý Eilenšpigel ofěru od dobrých i od zlých bral a nezavrhl žádné. Tak pevně tomu lotrovství jeho chytrému ty sprostné ženy věřily, neb jsou se domnívaly, která by žena pokojně stála a nešla, že by ta poctivá nebyla. Též také která žena peněz drobných neměla, ta obětovala zlatý aneb stříbrný prsten, a jedna každá z nich šetřila druhé, také-li tolikéž ofěruje, a která tak ofěrovala, ta se domnívala, že tim manželství svého potvrdila a že by zlá pověst její[ct]její] gegi tudy odjata byla. Některé také byly, ješto dvakrát neb třikrát ofěru dávaly, aby lid to viděl, že oni z té zlé pověsti své vyšly. Eilenšpigel pěkné ofěry došel, k níž[cu]níž] niž podobná prvé není slýchána. A když tu ofěru vzal, těm všem, kteříž mu ji učinili, pod [30r]číslo strany rukopisuklatbou přikázal, aby již více v hříchy se nevydávaly, protože by napoly svobodně od nich byly, tak ženy ty poctivé byly. A kdežkoli Eilenšpigel přišel a kázal, hned skrze[cv]skrze] ſkrzr to zbohatěl. Lidé pak drželi ho za znamenitého kazatele, neb tak mistrovsky[cw]mistrovsky] miſtrowſký své lotrovství a šejdýřství přikrývati uměl.
Historia XXXII.
Kterak Eilenšpigel hlásné v Normberce probudil, takže do vody padali
Když Eilenšpigel s svátostí svú daleko obcházel[cx]obcházel] obchazel, lidí podvozujíc, nebo v lotrovství a šejdýřství velmi umělý do Normberka přišel a peníze, kteréž s svátostí na lidech byl vyšidil, tu
