praviti.“ Dí k němu hospodyně: „Ty lidí já v hospodě ráda mívám, a obzvláštně jsem na ně laslava, kteříž pravdu praví.“ A když Eilenšpigel okolo sebe pohleděl, uhlédal, že ta hospodyně šilhavá byla, i řekl jí: „Šilhavá ženo, šilhavá ženo, kde mám sednouti a kde svůj pytlík a hůl postavím?“ Odpověděla hospodyně: „Ať by se nikdá nic dobrého nestalo, jak jsem živa, žádný mi toho neřekl, že jsem šilhavá.“ Řekl jí Eilenšpigel: „Milá pani, mám-liť vždycky pravdu praviti, nemohuť toho nikoli zamlčeti.“ Hospodyně tomu pokoj dala a smála se. Eilenšpigel pak přes tu noc tam zůstav, s hospodyní v řeč vešel, kterak by staré kožichy práti uměl. To se té paní dobře líbilo, i prosila ho, aby ty kožichy pral, že ona sousedám svým chce to oznámiti, aby kožichy své všeckny přinesli a on aby je zepral. Odpověděl Eilenšpigel řka: „Dobře.“ Tehdy ta žena všeckny sousedy své svolala, i přinesli kožichy své. Dí jim Eilenšpigel: „Musíte mi dáti mléka.“ Nelíbilo se to ženám, však že k novým kožichům líbost měli, všecko své mléko, kteréž doma měli, přinesli. Eilenšpigel tři kotly k ohni přistavil, do nichž mléka nalil, a vloživ kožichy do něho, vařil je, když pak mu se zdálo, že by již dobře byly, řekl k ženám: „Musíte mi mladého bílého dříví lipového přinesti a oblupte je, a když zase přijdete, tedy ty kožichy ven vyjmu, nebo jsou již dosti vařený, potom je vyperu, k čemuž dříví takové míti musím.“ Ženy ty ochotně pro dříví šly a děti jejich při nich skákaly a zpívaly radujíce se: „Oho, budem míti nové kožichy, oho, čisté nové kožichy.“ Eilenšpigel stoje smál se a pravil: „Počkajtež, ještěť nejsou dobře.“ Když pak ony pro dříví šly, Eilenšpigel více dříví podloživ a těch kotlů s těmi kožichy tu nechav, z té vsi preč ušel. Ty ženy, přišedše s lipovým dřívím zase, Eilenšpigle nenalezly a nevědouce, by preč ušel, jedna přes druhou kožich svůj z kotla vyníti chtěla, kteřížto všickni velmi spáleni byli, až na různo padali. I nechaly těch kožichů tu domnívajíce se, že Eilenšpigel zase přijde, ale on Bohu děkoval, že tak s poctivostí odtud ušel.
Historia XXXI.
Kterak Eilenšpigel s umrlčí hlavou, aby lidí šidil, místo svátosti obcházel
Eilenšpigel skrze lotrovské šibalství své ve všech krajinách v
