[Historie o Tyll Eulenspieglovi]

Strahovská knihovna (Praha, Česko), sign. AA XV 37, 166 f. Editor Zápotocká, Pavlína. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

malování to viděti žádajíc. Eilenšpigel řekl jí tak jako knížeti: „Kdož není s poctivého lože, že ten díla mého viděti nemůže.“ Ona pak s osmi pannami a s blaznicí na palác šla. Tedy pozdvíhl Eilenšpigel toho plátna opět vzhůru a vyčítal hrabince také původ landtkrabí, vždy jeden kus po druhém, ale kněžna i panny její všeckny mlčely, žádná nechválila, ani haněla toho malování, některým z nich toho líto bylo, že by nepoctivého lože z strany otce a matky býti měly. Naposledy počala blaznice mluviti řkouce: „Milý mistře, jáť žádného malování nevidím, bych, pokud živa, z kurvy dcera býti měla.“ I pomyslil sobě Eilenšpigel: „Toť dobře nebude, budou-liť blázni pravdu praviti, takť já jistě preč vandrovati musím.“ Obrátil to v smích. Tedy šla kněžna zase ku pánu svému, kterýžto optal se jí také, kterak by se jí to malování líbilo. Odpovídaje ona řekla: „Milostivý pane, mněť se také dobře líbí, jako Vaší Milosti, ale blaznici naší se nelíbí, onať praví, že malování žádného nevidí, též také i panny naše, a obávají se, že v té věci šibalství jest.“ Což knížeti na srdce padlo, a ačkoli podveden byl, však Eilenšpiglovi pověděti kázal, aby svou věc strojil, že všickni dvořané dílo jeho ohledati musejí. A tim kníže obmejšlel, že by chtěl viděti, kdo by mezi rytířstvem jeho poctivého, aneb nepoctivého lože byl, ješto by léno své jemu propadl. Tedy šel Eilenšpigel k tovaryšům svým a dal jim odpuštění, i vzal od ouředlníka a důchodního ještě sto zlatých, s tim šel preč odtud. Druhého pak dne ptal se kníže na svého malíře, kde by byl, ale on byl již vyvázl. Nazejtří pak šel kníže na palác se vším svým dvorem, zdali by kdo z nich jaké malování jeho viděti mohl, ale žádný nic viděti nemohl (neb nic malováno nebylo). A když všickni mlčeli, řekl landkrabě: „Nu, již dobře vidím, že jsem od toho lotra podveden, a s Eilenšpiglem jsem nic míti nechtěl, však proto k nám přišel, ty dvě stě zlatých oželeti mohu, a on proto vždy lotrem zůstati a knížetství mého prázen býti musí.“ Tak Eilenšpigel z Marpurku preč ušel a více tam potom jíti nechtěl.

Historia XXVIII.

Kterak Eilenšpigel v Praze v zemi české v koleji s studenty se hádal a plac obdržel

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).