V knížetství luneburském u města Celle mnohé rozmanité lotrovství provodil, až kníže luneburské zemi svou mu zapověděl, a jestliže by v ní nalezen byl, aby ho popadli, potom voběsili. I umyslil sobě Eilenšpigel, aby té krajiny nebyl prázen, když by mu cesta tudy byla, aby nicméně proto skrze tu krajinu jel aneb šel. Trefilo se pak jednoho času, že skrze Luneburg jeti chtěl, i potkalo ho kníže, a uzřev Eilenšpigel, že by kníže bylo, myslil sobě: „Jistě kníže jest, a budu-li utíkati, budou mne honiti a srazí mne doluov s koně a, přijeda kníže, s hněvem dá mne voběsiti na stromě.“ A tak vymyslil sobě krátkou radu, ssedši s koně svého dolův, rozřezav mu půl břicha, střeva a droby z něho vyndal, a tak v něm stál. Když pak kníže s jízdnými svými k tomu místu přijel, když Eilenšpigel v břiše svého koně stál, řekl služebník: „Pohleďte pane, kterak Eilenšpigel v koňské kůži stojí.“ I jel kníže k němu a řekl: „A, ty tu, zdaliž nevíš, žeť jsem knížetství své zapověděl, a když tě v něm naleznu, že tě na stromě chci dáti voběsiti.“ Řekl mu Eilenšpigel: „O, milostivý pane a kníže, jáť naději mám, že mi při životu mém milost učiniti ráčíte, však jsem tak zle nečinil, což by voběšení hodné bylo.“ Dí jemu kníže: „Poď sem ke mně a neprav žádné neviny, copak tím míníš, že tak v koňské kůži stojíš?“ Eilenšpigel před něho přišel a odpověděl mu takto: „Milostivé a vysoce urozené kníže, nebezpečen jsem před Vaší Milostí a náramně se bojím, slýchal jsem to, jak živ, že jeden každý v svých čtyřech kolích má pokoj míti.“ Tehdy kníže tomu se smál a řekl: „Chceš-li potom na budoucí čas mé krajiny prázen býti?“ Odpověděl Eilenšpigel: „Milostivý pane, jak se koliv Vaší knížecí Milosti líbí.“ I jel kníže od něho a řekl mu: „Zůstaň tak, jakž jsi.“ Tehdy Eilenšpigel z té kuože rychle vyskočiv, k svému mrtvému koni takto řekl: „Bopomozí milý koni, že jsi mne od šibenice zprostil a k tomu jsi mi milostivého pána učinil. Nu, ležíš tu, lépeť jest, žeť tebe krkavci snědí, nežli by mne snísti měli.“ I šel odtud pěšky.
Historia XXVI.
Kterak Eilenšpigel od jednoho sedláka díl země koupil
Potom přišel Eilenšpigel zase do té země, i šel do jedné vsi u Celly a čekal, když by kníže zase do Celly jeti chtělo. Tehdy šel sedlák na pole a Eilenšpigel koně jiného s károu dostav, jel k tomu sedláku a ptal se ho, čí by to pole bylo.
