vigilie zpívali, i počali. Přišla k tomu špitálská svině s svými mladými prasaty, běžely pod máry a počaly se drbati, až Eilenšpigel z már se vyvalil. Přišedše ženy a kněží, chtěli tu svini s prasaty ze dveří vyhnati a svině rozhněvavši se nedala se vyhnati, ale s prasaty tak porůzno do špitála běžela, když sem i tam skákaly a běžely na kněží i bekyně, na nemocné i zdravé, též na máry, kdež Eilenšpigel ležel, z čehož veliký křik stal se od starých i mladých bekyní, až kněží nechavše vigilií, ze dveří ven běželi, jiní pak naposledy svini s prasaty preč zahnali. Tedy přišedše bekyně, mrtvého na máry zase vložily, kterýž netrefně na zemi ležel, takže břichem k zemi se obrátil, když pak kněží preč ušli, řekli, chtějí-li ho pochovati, že by to mohli učiniti, však nechtěli zase přijíti, i vzaly ho bekyně a nesouce ho na krchov, do hrobu položily tak, jakž ležel. Kněží přišedše zase, řekli, jakou by radu k tomu dáti chtěli, kterak by měl pochován býti, že by nemohl ležeti v hrobě jako jiní křesťanští lidé, v tom zvěděli, že by truhla převrácená byla a on že by na břiše ležel, i smáli se, řkouce: „Sám to ukazuje, že na břiše ležeti chce, protož ho tak necháme.“
Historia CII.
Kterak Eilenšpigel od bekyně chtěl pochován býti
Při pohřebu Eilenšpigle divně se dálo. Když všickni na krchově okolo truhly, v níž Eilenšpigel ležel, stáli, položili ji na dva provazy, chtějíce ho do hrobu pustiti, i přetrhl se provaz u noh na dvé a truhla vešla do hrobu kolmo, až Eilenšpigel v truhle na nohy přišel, i řekli všickni: „Nechte ho tak státi, nebo divný člověk v životě svém byl, chceť také v smrti své divný býti.“ A tak zakopavše hrob, nechali ho tak státi, a položivše kámen svrchu na hrob, na polovici vytesali sovu a zrcadlo, kteréž sova na pařátích drží, a svrchu na kameně napsali takto: Tohoto kamene žádný zdvíhati nemá, tuto leží Eilenšpigel, rovně stoje pochovaný. Kterýžto nadpis v městě Mellen na hrobě a na kameně jeho vytesaný stojí, léta M.CCCC.L.
Toto jest figura toho kamene vytesaného, jenž nad Eilenšpiglem leží.
