přivykli) neopili, tehdy že by ani odpočinouti, ani spáti nemohli, všecko to sobě ku poctivosti přičítajíc, ale však nechť se na to rozpomenou, jaká poctivost jim z toho přicházeti může, když nejinák jakkoli ctnostně, než toliko skrze samé pití mezi lidmi vzácní býti žádají, a to je jináče nepotká, než tehdáž, když se v témž pití tak nesmyslně a nevážně kochají, aniž je také kdo jiný chváliti neb v vzácnosti míti bude, nežli toliko sami jejich spolu pitelé, ješto to nic jiného není, než jako říkají, vinná aneb pivná poctivost. Jestliže pak v takové poctivosti kdo z nich vochrne, voslepne, voněmí, ohlechne aneb také dřéve času do smrti se upije a utopí, kdož jiný v tom potěšení míti bude než toliko ten, kdož jest mu k tomu pomohl, avšak sám neví, kdy tolikéž na něho přijde. A protož může se jeden každý dobře na tom uraziti, co z takové nemoci a ourazu duše, statku, hrdla i poctivosti dobrého přijíti může, zvláště poněvádž na vůli a v moci naší jest, že to vše předjíti a takového pití se varovati i také zdržeti můžeme, jiné pak jakéžkoli nemoci všecky v rukou božích sou. A protož Pán Bůh všemohúcí, račiž také takové zlé od nás milostívě odjíti a naučení i také poselství anděla svého v nás spasitedlně vkořeniti. Amen.